Kriminalistické pomníky - nevyřešené případy

Vítám čtenáře na stránce, která je věnována brutálním vraždám žen v oblasti Prahy 4 z let 1990 a 1991, který kriminalisté dodnes označují jako "případ Č-H-H". Znalci ihned vědí, že jde samozřejmě o začínající písmena příjmení obětí sexuálních vražd Markéty Čápové, Šárky Hynčicové a Pavlíny Horčičkové. I když policie udělala v případu maximum, vraha se jí dopadnout nepodařilo a případ sériových vražd z devadesátých let je dodnes neobjasněným pomníkem pražské kriminální služby.

Jako většina badatelů v oblasti starých kriminálních případů jsem sériovými vraždami Č-H-H "postižen" a zhruba 30 let se snažím objevit skutečnosti, které policie buď přehlédla, což se prakticky nestává nebo je nedala do souvislostí což se stát mohlo a není to ničí chyba. Prostě v dané době nebyly souvislosti zřejmé.  

Jako u žádného případu, který zde na webu prezentuji nebudu opakovat skutečnosti, které byly mnohokrát uveřejněny v tisku nebo na internetu v komerčních článcích. Soustředím se na nové a mnohdy nepublikované poznatky, které tento případ staví do zcela jiného světla než doposud. 

Fakta k případu sériových vražd žen Č-H-H

Vraždy mladých žen Markéty Čápové, Šárky Hynčicové a Pavlíny Horčičkové byly spáchány v poměrně krátkém období od 20. prosince 1990 do 6. listopadu 1991 na území městské části Praha 4. Všechny ženy byly uškrceny a byl zcela jednoznačně prokázán sexuální motiv vražd. Tehdejší pražské oddělení vražd pod vedením mjr. Josefa Lottese (2017-ocenění policejního prezidenta za mimořádné zásluhy o policii) provedlo v rámci vyšetřovacího spisu VV-192/120-91 stovky úkonů za účelem dopadení pachatele těchto vražd. Mimo jiné bylo vyslechnuto zhruba 2000 svědků a v rámci případu vyšetřováno přes 200 podezřelých osob. Vše bezvýsledně, pachatel nebyl až do dnešních dnů odhalen a potrestán.

Markéta Čápová 

Dne 27.12.1990 bylo v ulici Na Jelenách v Praze 4 nalezeno náhodným chodcem bezvládné ženské tělo. Mrtvola ležela v poloze na břiše, měla roztažené nohy a byla přikryta bundou. Oblečena byla do bílého pleteného svetru, na nohou měla zimní obuv z černé kůže, kolem krku uvázaný bílý pletený šál. Technikem výjezdové skupiny zajištěno poměrně velké množství stop zejména věcného charakteru. Z důvodu delší uplynuté doby od spáchání vraždy nebylo možné zajistit pachové, trasologické ani biologické stopy. Příčina úmrtí stanovena jako uškrcení šálou, která byla zavázána specifickým dvojitým uzlem. Poškozené chyběly prsteny, které měla v den vraždy prokazatelně na rukou. Stanoveno několik vyšetřovacích verzí, nejpravděpodobnější motiv vraždy - sexuální. 

Při vyšetřování se policie zaměřila intenzivně na vytvoření časového snímku Markéty Čápové z přelomu dnů 19 a 20.12.1990, tedy dnů, kdy byla viděna naposledy. Bylo zjištěno, že se 19.12.1990 po 18:00 hod. sešla ve vinárně Blatnička na Václavském náměstí se svými přáteli Alenou D., Romanem H. a Petrem D. 
Dne 20.12.1990 v čase 00:45 společně z vinárny odešli. Roman H. a Alena D. společně odcházejí směrem k Muzeu v horní části Václavského náměstí, zatímco  Markéta Čápová a Petr D. vstupují do baru Adria v čase 01:00 hod. V čase  02:15 hod. Markéta Čápová a Petr D. opouštějí bar Adria a pěšky se přesouvají na zastávku noční autobusové linky č.505, která se nachází poblíž Muzea v horní části Václavského náměstí.
V čase 02:45 hod. přijíždí noční autobusová linka č. 505, Petr D. nabízí Markétě Čápové doprovod až k vysokoškolským kolejím VŠCHT, kde Markéta Čápová bydlela. Markéta jeho nabídku nevyužívá a tak Petr D. na následující zastávce I.P. Pavlova vystupuje. Od této doby je již pohyb Markéty Čápové zcela neznámý.
Z výpovědi svědka Petra D. vyplynulo, že po vystoupení z noční autobusové linky č. 505 Markétě Čápové zamával, počkal, až autobus odjede ze zastávky a poté se vydal k domovu noční tramvají a později také nočním autobusem. 

Šárka Hynčicová

Dne 13.8.1991 v odpoledních hodinách nahlášen na místním oddělení PČR Praha 4-Podolí nález mrtvého ženského těla, ležícího asi metr od chodníku za nízkým křovinatým porostem. Po příjezdu výjezdové skupiny bylo ohledáním osobních věcí zjištěno, že se jedná o šestnáctiletou studentku gymnázia Šárku Hynčicovou, která byla vedena od 13. srpna 1991 od brzkých ranních hodin v pátrání jako pohřešovaná osoba.
Mrtvola ženy byla v poloze na zádech, horní polovinu těla měla obléknutou do bílého trička s krátkým rukávem a žlutohnědé sportovní bundy, zbytek těla byl zcela obnažen. Horní končetiny ležely podle těla, dolní končetiny byly mírně pokrčeny a roztaženy od sebe na vzdálenost 80 cm. Kolem krku měla omotaný šátek, na kterém byl uvázán dvojitý uzel. Ten byl také vražednou zbraní.
Policejní pes nedokázal nalézt odchodovou trasu pachatele.    
Ještě týž den nahlášen na linku 158 nález peněženky zavražděné dívky ve slepém rameni Vltavy. Policisté poříčního oddělení na místě objevili další věci zavražděné, zejména její kabelku, která byla zhruba metr od břehu pod vodu zatížena úlomky kamenů a cihel. 

Policisté se opět zaměřili na pohyb poškozené v posledních hodinách. Přes nadějnou stopu vedoucí k muži z vinárny nebyl prokázána jeho podíl na vraždě mladé dívky. Operativně bylo zjištěno, že v 00:15 hod. Šárka Hynčicová nastoupila do noční tramvaje č. 55 ve směru do Modřan. Od této chvíle je její pohyb neznámý.
23.8.1990 vzniká specializovaný tým pod vedením mjr. Jarolímka s účastí analytika, vyšetřovatele a operativců. 
Byl okamžitě osloven primář Pavel Zemek, přední odborník na diagnostiku sexuálních deviací se zvláštním zaměřením k sexuální agresivitě. Na základě poskytnutých informací uvedl, že zde může být souvislost s případem vraždy Čápové. V tuto chvíli oba týmy pracují s verzí, že se  jedná o totožného pachatele. Ve snaze předejít panice, nejsou prozatím sdělovány žádné podrobnosti. Jisté je, že v Praze řádí sériový vrah žen!

Ing. Pavlína Horčičková

Dne 6. listopadu 1991 v 7:50 hod. bylo na tísňové lince 158 přijato oznámení o nálezu mrtvoly neznámé ženy, která se nachází v nízkém křovinatém porostu zhruba 30m od ulice U Družstva práce v Praze 4. Mrtvolu objevila skupina nezletilých dívek jdoucích do školy. Mrtvá žena ležela v poloze na zádech, ruce měla podél trupu, nohy roztažené od sebe. Tělo bylo zcela vysvlečené, jen na krku byl uvázaný šátek na dva uzly, kterým ji pachatel uškrtil.
Místo zajišťují policisté místního oddělení Praha-4 Podolí, kteří nález mrtvého těla potvrzují a k místu tak směřují výjezdové skupiny Obvodního oddělení Prahy 4 a Správy hlavního města Prahy. 
Poblíž zavražděné byly nalezeny oděvní svršky, boty a také batoh. Zároveň se našly pohozené klíče, zápisník, dvě příručky s náboženskou tematikou, kapesní bible a psací potřeby. Osobní doklady ani peníze však nalezeny nebyly. Zavražděná byla ohledána soudním i výjezdovým lékařem. Bylo zjištěno, že žena byla uškrcena a dle vyjádření lékařů došlo u poškozené před smrtí ke znásilnění. Místo nálezu je se vší pravděpodobností totožné s místem činu. Technici provedli zajištění všech dostupných stop včetně biologických, které byly odebráni z vnitřní strany stehen a prsou poškozené. 
Tělo bylo převezeno na pitvu do Ústavu soudního lékařství LFUK ve Vinohradské nemocnici. Způsob provedení vraždy, místo nacházející se nedaleko zastávky MHD, sexuální motiv a především krevní skupina 0 zjištěná ze spermatu vedly velmi rychle k jasnému stanovisku – Pavlína Horčičková je obětí stejného vraha, který zavraždil Markétu Čápovou a Šárku Hynčicovou.     

Sexuálně zneužity - uškrceny nebo to bylo obráceně ? 

Oficiální stanovisko policie i tisku je takové, že vrah své oběti nejprve znásilnil, poté uškrtil a nakonec okradl. Víc než o obohacení šlo ale v jeho případě spíš o to, že si chtěl ponechat na památku nějakou fetiš. Vraždu tří mladých žen spojoval totožný způsob provedení, a také místo v dosahu nočních linek MHD. Více se v zásadě nelze nikde ve veřejně přístupném zdroji dozvědět.

V knize "Skutečné zločiny po česku" autorů Galáš-Vaněček jsou uváděny informace z policejního vyšetřovacího spisu, které jsou nesmírně zajímavé a vnášejí do pohledu na případ zcela nové světlo ohledně duševního stavu pachatele vražd. Citace z uvedené knihy: (.....se jedná o inženýrku Horčičkovou. Tělo zemřelé bylo převezeno do Ústavu soudního lékařství LFUK ve Vinohradské nemocnici, kde byla provedena pitva. Ta potvrdila příčinu smrti – udušení z uškrcení – a zároveň se při ní podařilo zajistit sperma, které se nacházelo na těle zavražděné. Současně pitvající lékaři zjistili, že „zranění zajištěná v rodidlech vznikla tupým předmětem, nemusela však vzniknout násilnou souloží“. Motiv skutku byl tedy jasný: zavražděná se stala obětí sexuálního útoku. Při znaleckém posudku lékaři objevili skvrnu na břiše zavražděné, v níž byly prokázány spermie, podle nichž bylo možno zjistit krevní skupinu jejich původce. Byla to 0......)

Také v internetovém článku AHAonline ze dne 14.2.2009 říká mjr. Josef Lottes „Podle znalců způsob provedení vražd svědčil o duševní nemoci pachatele".  

Dle zjištěných informací z tisku i knihy jsem dnes přesvědčen, že minimálně jedna, ale spíše 2 z vražd bylo dílem nekrofilního sadisty, který provádí své sebe uspokojení až na mrtvém těle své oběti a to nikoliv souloží. Tento styl vraždy je ojeďinělý a podobných pachatelů se pohybuje velmi málo. 
Považuji dnes za velmi pravděpodobné, že vrah oběti nejdříve uškrtil, pevně jim zavázal šátek nebo kapesník kolem krku a teprve poté provedl sexuální uspokojení nad nebo s mrtvím tělem žen. 
Jde tedy o dílo útočného nekrofilního sadisty. Nešlo tedy o žádného studenta-násilníka, který poté odjel do své země, ale o těžkého sexuálního devianta, který rozhodně vraždil již dříve a rozhodně i později.
Díky analýze DNA máme dnes bezpečně prokázáno, že všechny vraždy provedl jeden pachatel a navíc existuje stále možnost pachatele ustanovit i přes fakt, že zřejmě dávno zemřel. 
Za toto patří velký dík policistům tehdejším kriminální služby, protože analýza DNA v roce 1990 nebyla rozhodně běžnou a známou záležitostí. Díky tomuto postupu máme šanci, že se jednou dozvíme pravdu.  

Kdo je tedy pachatelem vražd Č-H-H na Praze 4 v letech 1990-1991?

Policie vytipovala několik stovek osob, které byly prověřeny jako možní pachatelé. Dále bylo vyslechnuty tisíce lidí a sledováno tisíce stop. Zcela bezvýsledně. Pachatel jakoby se zjevil, v určitém období provedl zločiny a poté beze stopy zmizel, dodnes nedopaden. 
Pokud šlo ale skutečně o těžkého  sadisticko-nekrofilního devianta, pak je zcela jisté, že s vražděním žen nikdy nepřestal a zločiny musely pokračovat u nás nebo i po jeho případném odjezdu do zahraničí. Pokud takové zločiny nebyly nalezeny, pak to znamená, že tehdy policie špatně hledala nebo pachatel zemřel, případně spáchal sebevraždu.

Bylo by ale velmi laciné a nesmyslné obviňovat tehdejší detektivy z opomenutí a chyb. K ničemu takovému ostatně ani nedošlo. Byla těžká transformační, porevoluční doba a policie čelila ohromnému nárustu kriminality. Neexistovalo internetové propojení s ostatními městy a se světem. Neexistovaly sociální sítě a další informační kanály co máme dnes. A hlavně, pachatel byl na počátku svého vražedného běsnění. Jeho vraždy nedávaly žádnou souvislost jako nyní, kdy je možné je spojit díky jejich neobjasněnosti u nás i v západní Evropě a dostat představu o tom, zda mohly být provedeny jedním pachatelem či nikoliv. 
Po desítkách let studia neobjasněných sexuálních vražd u nás i v zahraničí jsem přesvědčen, že znám jméno člověka, který vraždil. 

"CHIRURG" Petr Schimmerle nar. 23.9.1966, úmrtí 1998 

Tento do roku 1990 3x soudně trestaný diagnostikovaný sexuální deviant a útočný sadista přezdívaný "CHIRURG" či pro své chování k ženám "BURAN" je téměř s jistotou pachatelem nekrofilně-sadistické vraždy Kamily Faitové v Ostravě v prosinci 1991, ale pro mne také podezřelý č. 1. v případu stejně provedené vraždy Dity Hrabánkové v květnu 1992 v Průhonicích. 
Šlo s největší pravděpodobností o homicidálního nekrofila kombinovaného s útočným sadistou, což je nejnebezpečnější forma této deviace. Takový muž potřebuje sex s mrtvolou do takové míry, že musí z tohoto důvodu vraždit. V kombinaci se sadismem a užíváním drog je pobyt takového jedince na svobodě doslova katastrofou a vždy v jeho blízkosti umírají zejména ženy a to velmi brutálním způsobem. I když pachatel mění modus operandi svých činů, neubrání se zachování společných znaků zejména formy sebeuspokojování nad mrtvým ženským tělem nebo v případě Schimmerleho 1966-1998 útoku na ženu zezadu. Chirurg byl velmi inteligentní, studoval chemii a zabýval se anatomií, která byla jeho velkým koníčkem, ale také filozofií a okultismem. Mimo to byl posedlý výrobou různých omamných látek, což o něm policie věděla. Jeho žena také prozradila, že se často oblékal do dámských šatů.       

Vypovídající je psychiatrický profil pachatele k vraždě Faitové, který vypracoval MUDr. René Grumlík a MUDr. Milan Vilč z kliniky v Opavě. Zde Schimmerle 1966-1998 neprošel polygrafem a znal zavražděnou i skutečnosti a detaily zločinu, které mohl znát pouze vrah. Pasáž z posudku: Cit.:"Všechny tyto okolnosti potvrzují verzi s pachatelem coby nekrofilním sadistou. V tom případě je třeba v osobě pachatele vidět jedince nesmírné nebezpečného pro společnost, s nutností intenzivní ústavní sexuologické léčby. Navíc jde o jedince, u něhož lze v nepříliš vzdálené budoucnosti očekávat opakování agrese nekrofilně sadistického typu.“ MUDr. René Grumlík dále charakterizoval vraha jako mimořádně brutálního a nebezpečného. „Pokud by byl dopaden, musel by se okamžitě podrobit ochranné sexuologické léčbě. Je také pravděpodobné, že by musel podstoupit kastraci.“

Petr Schimmerle 1966-1998 v policejním protokolu:  Ostrava Poruba-ČSSR, duben 1989 - Petr Schimmerle zaútočil zhruba 500m od ulice Šmidkeho na 22 letou dívku, kterou kterou uchopil předloktím pod krkem, škrtil jí a snažil se jí shodit na zem. Když si při zápasu pohlédli do tváře, zjistila napadená, že útočníkem je její bývalý spolužák ze ZŠ. On jí taky poznal, udeřil jí do tváře a uprchl. Případ byl v šetření Obvodního oddělení VB Ostrava Poruba.

Petr Schimmerle 1966-1998 byl výrobce amfetaminových drog, který od roku 1990 jezdil téměř pravidelně do Německa a při té příležitosti se zastavoval v Praze za prostitutkami. Existují neověřené informace, že v Praze mohl mít svůj pronajatý byt a v něm vyrábět drogy a trávit čas, kdy nebyl v Německu nebo Ostravě. Technicky tedy mohl být pachatelem vražd mladých žen  Č-H-H.

Je možné ještě po takové době zjistit pravdu? 

Odpověď zní ano. Musí nám ale pomoci německá spolková kriminální policie BKA. Za mnoho let svého bádání a soukromého vyšetřování doma i v zahraničí jsem získal velké množství někdy i utajovaných informací, které mne vedou k názoru, že těžký sexuální deviant a sadista Petr Schimmerle 1966-1998 za svůj život zavraždil minimálně tyto osoby. V případě německých vražd se objevili indicie a stopy, které jsem musel nahlásit spolkovému kriminálnímu úřadu s podezřením na možnou účast Petra Schimmerleho 1966-1998 na těchto zločinech. Všimněte si, že žádná z uvedených dosud neobjasněných vražd časově nekoliduje s jinou! Vždy je také časový rozestup, který pachateli umožňuje přesun i do vzdálenného místa Evropy. Matematicky velmi zajímavé a ukazující na stejného pachatele.     

• Ostrava ČSSR Šárka Smočková nalezena 18.3.1989 
• Ostrava ČSSR Šárka Víchová nalezena 16.8.1989 
• Praha-4 ČSFR Markéta Čápová nalezena 27.12.1990-vzorek DNA 
• Praha-4 ČSFR Šárka Hynčicová nalezena 13.8.1991-vzorek DNA  
• Praha-4 ČSFR Pavlína Horčičková nalezena 6.11.1991-vzorek DNA 
• Ostrava ČSFR Kamila Fajtová nalezena 12.12.1991 
• Průhonice u Prahy ČSFR Dita Hrabánková nalezena  9.6.1992 
• Lisabon PORTUGALSKO Maria Valentina nalezena 31.7.1992 
• ??? Lisabon PORTUGALSKO prostitutka Angela (22) nalezena 30.11.1992
• Lisabon PORTUGALSKO Maria Fernanda  nalezena 27.1.1993 
• ??? Lisabon PORTUGALSKO Neznámá prostitutka nalezena 24.2.1993
• Lisabon PORTUGALSKO Maria João nalezena 15.3.1993 
• Praha-4 ČSR Eva Manová nalezena 8.7.1994-vzorek DNA   
• Flensburg SRN Sylvia Diercks 9.8.1994-vzorek DNA
• Berlin SRN Sabrina Graf nalezena 5.11.1994 
• De Haan aan Zee BEL Carola Titze (16) nalezena 11.7.1996  
• Frankfurt nad Moh. SRN Tristan Brübach nalezen 26.3.1998 omezený vzorek DNA
• Frankfurt nad Moh. SRN Karin Holz-Kacer zavražděna 13.4.1998-vzorek DNA 
• 6/1998 Petr Schimmerle 1966 umírá v SRN za dosud neznámých okolností. S jeho smrtí takto brutální sadisticko-nekrofilní zločiny prakticky ustávají v ČR i celé západní Evropě.  

Spolkový kriminální úřad BKA v současné době prověřuje tyto skutečnosti a v případě, že by ustanovil Petra Schimmerleho 1966-1998 jako pachatele nekteré z vražd, kde existují vzorky DNA, pak jistě umožní PČR tyto vzorky porovnat se vzorky případu Č-H-H. V tomto případě by se česká veřejnost dozvěděla, zda Petr Schimmerle 1966-1998 byl či nebyl vrahem mladých žen na Praze 4 v období let 1990/91. 

Aktuální informace zde uveřejním. Podrobnější rozbor možných zločinů Petra Schimmerleho 1966-1998 a odkazy na případy naleznete zde: 

http://pomniky.estranky.cz/clanky/petr-schimmerle-1966-1998-seriovy-vrah-zen--.html

Prosím zároveň veřejnost o jakékoliv informace o tomto muži, který se pohyboval v letech 1990-1994 po Praze, navštěvoval priváty luxusnějších prostituek, možná obchodoval s drogami, používal různá jména, navštěvoval i luxusní noční podniky a cestoval denními i nočními spoji pražské MHD.       

jirih385@seznam.cz