PORTUGALSKO 1992/93 Lisabonský rozparovač žen
Všem zájemcům o nevyřešené případy vražd chci představit sérii u nás naprosto neznámých sadisticko-nekrofilních zločinů, které začaly v létě roku 1992 zhruba 2800km od Prahy v hlavním městě Portugalska-Lisabonu. Tedy zhruba měsíc a půl od nálezu těla Dity Hrabánkové v průhonickém parku. Je možné, že mají dokonce shodného pachatele, který s největší pravděpodobností později vraždil i v jiných evropských zemích v tomto období.
Policie jak u nás, tak v Evropě udělala dle mého názoru v té době zásadní chybu při posuzování těchto vražd a jejich znaků. Vraždy byly posuzovány s ohledem na množství rozdílných detailů a nebyly spojeny. Pokud byl ale pachatelem těžký schizoidní nekrofilní sadista, pak jeho provedení bylo v každém případě jiné a společným znakem je tak jen výjimečná brutalita provedení vražd. Následné devastace těl, které jsou v případě portugalských vražd opravdu extrémní stejně jako v případech vražd Faitové a Hrabánkové jsou pak výsledkem momentálního rozpoložení duševně nemocného devianta a jeho experimentování.
Sériový vrah v ulicích Lisabonu
V období od 31.7.1992 do 15.3.1993 zavraždil dosud neznámý pachatel tři prostitutky způsobem, který doslova paralizoval život v hlavním městě Portugalska-Lisabonu. Policie, státní zástupci i novináři se shodují, že Portugalsko dosud nic podobného nezažilo. Určitou představu o šíleném řádění zřejmě duševně nemocného muže poskytl soudní znalec a patolog Jose Sombreirera, který novinářům sdělil, že něco takového za 40 000 pitev a 36 let zkušeností ještě neviděl a že byl doslova ohromen.
Všechny oběti byly mladé, malé a tmavovlasé prostitutky a narkomanky s křestním jménem Maria. Byly rozřezány ostrým zřejmě lékařským nástrojem, který nebyl nožem. Ženy měly rozbité lebky, dvě z žen byly probodnuty hrdlem láhve, třetí z žen vykazovala v těle až 100 bodných ran! Řádění vraha je v zásadě nevysvětlitelné a důvodem mohla být pouze kombinace několika sexuálních deviací a duševní nemoci. Zřejmě určité formy schizofrenie způsobené možná užíváním drog.
Soudní patolog Dr. Sombreirera prohlásil, že vrah nikdy neměl sexuální styk s oběťmi a srazil své oběti do bezvědomí silnými údery do hlavy. Zachoval obličeje svých obětí nedotčené, nikdy z nich nevyčistil krev.
Zároveň provedení vražd na veřejných místech města, kde se předpokládal pohyb svědků je dodnes prakticky nepochopitelné.
"Rozparovač byl nebo stále je, pokud je naživu, inteligentní, chladný a vypočítavý jedinec," říká dodnes João de Sousa, inspektor, který jako první řídil vyšetřování sériových vražd. Tyto tři zločiny byly spáchány v noci (pravděpodobně za svítání, což vysvětluje nepřítomnost svědků).
V průběhu let policie vyšetřovala stovky stop a více než dvě desítky podezřelých, včetně profesora medicíny, spisovatele, zaměstnance soudního lékařství, telekomunikačního technika. Vytvořili portrét, najali nejlepší znalce a sama FBI vyslala do Lisabonu dva odborníky. V průběhu roku 1992 byly přijaty četné telefonáty a anonymní dopisy o vraždě. Každý byl vyšetřován, ale všem chyběly spolehlivé důkazy.
Policie pracovala s verzemi, že tento vrah musel být řezník nebo mohl mít nějaký kontakt s "lidským masem", což nevylučuje možnost, že by mohl být lékařem. Nikdy nebyl nalezen žádný důkaz o rozparovači a dodnes je otázkou: Je naživu?
V průběhu vyšetřování byl vytvořen profil možného pachatele . Lisabonský Rozparovač žil nebo žije poblíž jednoho z míst činu. Muž, běloch, v té době 30-35 let, rezervovaný a osamělý, kouřící cigarety (na těle jedné z obětí byl nalezen nedopalek).
Při druhé vraždě udělal pachatel chybu. Na místě činu byla nalezena stopa od boty, která se dotkla krve. Od té chvíle vyšetřovatelé spočítali, že vrahem byl těžší muž výšky asi 180cm, zřejmě cizinec a běloch.
Další vyšetřování v průběhu let. Žádná stopa, žádný důkaz. Pouze přibližně shodný modus operandi a skutečnost, že všechny ženy byly mladé, prostitutky a drogově závislé, sloužily jako vodítko pro vyšetřování, která vyvrcholila ve 14 svazkovém spisu. V roce 1996 se lisabonský sériový vrah dokonce stal případovou studií, kterou portugalská policie vzala na schůzku Interpolu do Prahy. V té době bylo hlavním problémem pochopení důvodu přerušení úmrtí. Účastníci hodnotili setkání pozitivně, domluvili se na dalším postupu a spolupráci – nicméně k posunu v kauzách českých nebo portugalských vražd nikdy nedošlo.
Nepochopitelné dílo vraždícího psychopata
(text popisuje stav obětí zločinů a není vhodný pro děti a slabší povahy)
Maria Valentina Pereira Lopes - 22 let
Pátek 31. července 1992 ráno. V příměstské čtvrti Lisabonu v Odivelas-Póvoa de Santo Adrião byl policii nahlášen nález mrtvoly mladé ženy. Ta se nacházela v dnes již neexistující dřevěné kůlně (38.7941403N, 9.1685303W), 
která sloužila jako skladiště a dílna. Mrtvola ženy ležela na podlaze mezi plechovkami různých barev, s nohama velmi daleko od sebe a polonahá. Oblečena ve spodním prádle, se sukní vytaženou ve výši hrudníku. Tělo bylo celé pokryto krví a doslova leželo v krvavé lázni. Jednalo se o 22 letou prostitutku jménem Maria Valentina Pereira Lopes přezdívaná "Tina" působící zejména kolem ulic Avenidas Novas, Avenidas Defensores de Chaves a Avenida Cinco de Outubro v Lisabonu.
Při ohledání těla povolanou koronerkou Isabel Pinto Ribeiro bylo zjištěno, že žena byla uškrcena. Při pitvě bylo dále upřesněno, že tělo vykazovalo zlomeninu lebky s pohmožděním mozku spojenou s bodnými ranami v hrudní a břišní oblasti vytvořené tupým, ale pronikavým nástrojem, možná dlátem nebo šroubovákem. Příčinou smrti bylo ale těžké poranění břicha spolu s udušením.
Na břiše měla Maria Valentina hluboký podélný řez zřejmě skalpelem. Otvorem byla vyrvána střeva z břišní dutiny. Asi metr a půl od mrtvoly na zemi nalezena rozházená část dalších orgánů, konkrétně střev, jater, sleziny rozříznuté na dvě části a žaludku. Nalezen také vyražený zub. Vrah vzal s sebou značnou část střev oběti, pravděpodobně jako trofej.
Policií dále nalezeny dva náramky – jeden s iniciálami M.V.P.L. a datem 22. května 1970, další s nápisem „Miluji vás“ a iniciálami A.M.R.R.
Brutalita a způsob provedení zločinu neměl v portugalské kriminalistice podobný srovnatelný případ. Policie dělá v danou chvíli maximum pro objasnění zločinu a vytváří několik možných verzí. Nejpravděpodobnější je pomsta prostitutce ze strany pasáka nebo nespokojeného zákazníka. Žádná z verzí ale nepotvrzena. Jedno je ale zcela jisté. Vrah byl jen jeden a musel to být totální psychopat. Pátrání probíhá intenzivně, ale zcela bezvýsledně. Vrah je na svobodě.
Maria Fernanda, 24 let
V kalendáři je Sobota 2.ledna 1993, brzy ráno. V technické kůlně umístěné přímo pod stavbou nového mostu poblíž stanice Lisabon-Entre Campos (38.7448811N, 9.1475428W)
https://arquivos.rtp.pt/conteudos/estripador-de-lisboa/
je železničními dělníky policii nahlášen nález mrtvého ženského těla. Při ohledání těla bylo konstatováno, že oběť byla uškrcena. Tělo bylo nalezeno polonahé na pohovce, ke které vedly krevní stopy po koberci. Zanechalo je tažené tělo, které krvácelo ze zhruba 100 bodných ran! Tělo bylo dále těžce pořezáno lékařským ostrým nástrojem. Na krabici od mléka vrah zanechal otisk své dlaně.
Oběti stejně jako v případě vraždy M. Valentiny o pět měsíců dříve chyběly vnitřní orgány srdce, části jater, střeva. tentokrát jí ale pachatel odstranil i prsa a vagínu. Vnitřnosti byly rozházené na podlaze, ale některé části těla a vnitřní orgány vrah odnesl.
https://arquivos.rtp.pt/conteudos/estripador-de-lisboa/
Policií byla nalezena stopa od boty, která se dotkla krve. Vyšetřovatelé spočítali, že vrahem byl vysoký, těžší muž.
Policie zpočátku tajila podrobnosti a tak lisabonský deník Correio da Manhã uveřejnil titulek „Polonahá mladá žena ubodána k smrti“ s žádnou souvislostí s předchozí vraždou M.F. v Póvoa de Santo Adrião. Policisté si ale už byli jisti, že v Lisabonu působí seriový vrah prostitutek. Zásadní otázkou bylo tedy: "udeří pachatel znovu? "
Maria João Rodrigues Vieira André dos Santos, 27 let,
Tato otázka byla policii zodpovězena již v Pondělí 15. března 1993. V zadním traktu velkoobchodu s nápoji (38.7941611N, 9.1699572W)
https://arquivos.rtp.pt/conteudos/estripador-de-lisboa/
nachází skladník přijíždějící brzy ráno do práce tělo další mrtvé ženy. Mrtvola ležela na zemi v rohu dvorku skladu u betonové opěrné zdi. Třetí obětí šíleného vraha byla 27letá Maria João obyvatelka Santo António dos Cavaleiros severně od Lisabonu. Stejně jako předchozí oběti byla uškrcena a měla proraženu zadní části lebky. Stejně jako u předchozích žen bylo tělo otevřeno ostrým nástrojem a tentokrát byly odstraněny naprosto všechny vnitřní orgány srdce, části jater, střeva a plíce. Pachatel odstranil a odnesl prsní tkáně a vagínu oběti.
Na místě činu byla nalezena rozmazaná stopa zanechaná pachatelem a otisk dlaně na betonové zdi, který ale pachatel také záměrně rozmazal.
Při této vraždě pak zanechal vrah na těle oběti tři cigarety, jednu svisle a další dvě do X. Co římské číslo 9 značilo se policii nepodařilo dodnes zjistit.
Velmi zajímavý je fakt, že místo nálezu třetí oběti je vzdáleno asi pouze 150m od kůlny, kde byla nalezena první zavražděná a ženy se navíc znaly. Z místa činu vraždy Marii João byla v té době dokonce viditelná kůlna, kde zemřela Maria Valentina.
Vzhledem k zadnímu traktu budovy ukryté před zraky kolemjdoucích i vozidel je téměř jisté, že pachatel přijel na místo činu autem a po vraždě také odjel a odvezl tělesné orgány a části. Místo ale musel perfektně znát.
Provedení poslední vraždy budí dojem, jakoby se pachatel chystal opustit lokalitu Lisabonu a odjet někam daleko. Proto si vzal velké množství tělesných částí sebou stejně jako v případě Dity Hrabánkové v České republice. Po této vraždě se v Portugalsku již nic podobného nikdy neopakovalo což se nedá říci o dalších místech v Evropě. Vrah tedy s jistotou Portugalsko navždy opustil.
Podezřelí z vražd žen v Lisabonu 1992/93
30. listopadu 2011, devatenáct let po vraždách byl označen svým synem Joelem (21 let) jako vrah José Pedro Guedes (46 let). Joel požádal o účast v reality show "Tajný příběh". V pořadu byli soutěžící 10 týdnů zavřeni v domě a každý soutěžící musel skrývat tajemství, zatímco všichni ostatní se ho musí snažit objevit. Tajemství, které Joel použil, bylo „Jsem syn lisabonského rozparovače“. Tato informace vzbudila podezření Policie Judiciária. José Guedes se před svým zatčením přiznal k podrobnostem vraždách internetovému vydání deníku Sol. Přestože nemohl být souzen za vraždy lisabonského rozparovače, protože v roce 2008 uplynuly promlčecí lhůty, byl José Guedes zatčen kvůli možnému spojení s vraždou Filipy Ferreira v roce 2000 v Aveiru. Nicméně srovnání faktů podezřelého a důkazy nalezenými na místě činu odhalilo, že José Guedes nebyl lisabonským rozparovačem. Polícia Judiciária porovnala otisk dlaně, který rozparovač zanechal na krabici mléka, s otiskem Guedesova vlastního, a zjistila, že se neshodují. Ve své verzi faktů José Guedes uvedl, že nevlastnil auto a jezdil stopem do Lisabonu s přáteli, přičemž se vracel autobusem v dvacet pět na jednu ráno.
Existovala také verze, že lisabonský rozparovač mohl být sériovým vrahem aktivním v New Bedford-Massachusetts v roce 1988. V březnu 1993 po třetí vraždě dorazili do Lisabonu dva agenti z FBI. Přinesli fotografie a zprávy o podobných zločinech spáchaných v roce 1988 v New Bedfordu, kde žije početná portugalská komunita. Podle teorie FBI byl vrahem člen portugalské komunity v New Bedfordu, který opustil město a odcestoval zpět do Portugalska, kde se vrátil do práce. O několik dní později PJ zatkla podezřelého, ale ten byl brzy propuštěn pro nedostatek důkazů. Těla obětí v Portugalsku však byla strašlivě zohavena a těla v New Bedfordu nikoli. Proto se oba agenti nakonec vrátili do USA.
V roce 2008 uplynula v Portugalsku promlčecí lhůta všech vražd a pachatel tak, pokud je naživu nemůže být potrestán stejně jako v případě českých vražd Faitové a Hrabánkové.
Nemá na svědomí stejný vrah ještě další lisabonské ženy?
Ve stínu těchto neskutečně brutálních zločinů zaniká fakt, že ve stejném období a stejné oblasti došlo ještě k vraždám dalších dvou prostitutek. Na konci listopadu 1992, na útesu v Trafarii nalezena mrtvá žena. Novinář Valdemar Pinheiro tehdy napsal půl stránky v Correio da Manhã, ale podrobnosti o tom, co se skutečně stalo, byly zveřejněny až v lednu 1993, po zločinu na stanici Entrecampos. Žena byla malá a hubená, jmenovala se Angela, bylo jí 22 let, byla závislá na drogách a měla stopy po uškrcení. Byla naposledy viděna, jak nastupuje do auta neznámého muže v oblasti Técnico v Lisabonu.
24. února 1993 byla nalezena další mrtvá prostitutka v borovém lese v oblasti Belverde. Podrobnosti nejsou známé.
Na jedné či obou mrtvolách policie nalezla známky po pálení cigaretou.
Ani dne není jasné, zda šlo o pouhou náhodu nebo má i další vraždy na svědomí stejný pachatel.
Může mít vraždy na svědomí Petr Schimmerle 1966-1998?
Odpověd zní bohužel jednoznačně - může! Vzhledem k chladnokrevnosti chování pachatele, nekrofilní stopě, proraženým lebkám obětí a způsobu provedení anatomické devastace je možné, že může být pachatelem. Existuje možnost, že se po vraždě Dity Hrabánkové přesunul Schimmerle 1966-1998 do 3000km vzdáleného Lisabonu z jediného důvodu. Zmizet z dosahu české policie. V té době mu bylo 26 let a jako těžký sexuální deviant byl na vrcholu svých sil. Vzhledem k jeho diagnostikovanému sadismu by bylo představitelné stupňující se násilí, které při vraždách používal.
Lékařské kapacity v oboru psychiatrie už v tu dobu upozorňovaly, že pachatel strašných vražd Faitové a Hrabánkové bez léčení a kastrace nikdy vraždit nepřestane. Může být tedy náhoda, že po ukončení 5 vražd v České republice mezi které řadím i případy 3 sadisticko-nekrofilních vražd na Praze 4 tzv. případ "Č-H-H" začne jiný psychopat vraždit ženy o 3000km dále a jde o jiného pachatele? Náhoda to jistě být může, ale velmi nepravděpodobná. Takto těžký deviant je unikátem i v kontinentálním měřítku a vraždy perfektně časově navazují včetně dostatečné doby na přemístění vraha z ČSFR do Portugalska. Stejnou šablonu ostatně používají serioví vrazi v USA, kteří po provedení několika zločinů většinou mizí do jiného státu mimo dosah původních vyšetřujících orgánů.
https://pomniky.estranky.cz/clanky/petr-schimmerle-1966-1998-seriovy-vrah-zen--.html
Praha-4 ČSFR Markéta Čápová nalezena 27.12.1990
Praha-4 ČSFR Šárka Hynčicová nalezena 13.8.1991
Praha-4 ČSFR Pavlína Horčičková nalezena 6.11.1991
Ostrava ČSFR Kamila Faitová nalezena 12.12.1991
Průhonice u Prahy ČSFR Dita Hrabánková nalezena 9.6.1992
Lisabon PORTUGALSKO Maria Valentina nalezena 31.7.1992
Lisabon PORTUGALSKO Maria Fernanda nalezena 27.1.1993
Lisabon PORTUGALSKO Maria João nalezena 15.3.1993
Petr Schimmerle 1966-1998 byl navíc špičkový výrobce syntetických drog, mluvil skvěle německy a rozhodně by mu nedělalo problém etablovat se v kruzích lisabonské prostituce jako jejich dodavatel.
Největším vodítkem k tomuto sexuálnímu deviantovi je ale výpočet portugalské policie dle nalezených stop na místě činu druhé vraždy. Podle nich je pachatelem běloch výšky kolem 180cm a vyšší hmotnosti než byl portugalský průměr pro muže, což přesně Schimmerlemu 1966-1998 odpovídá.
Zajímavostí je, že vraždy M.Valeniny, M.Fernandy a M.João se udály zhruba 6,5km vzdušnou čarou od sebe, přičemž místa činů vražd M.Valeniny a M.João jsou od sebe vzdálena pouze cca 120-150m.
Případ "lisabonského rozparovače" k dnešku
Pachatel brutálních vražd nebyl portugalskou policií nikdy odhalen a případ vražd byl v roce 2008 právně promlčen. Policie ale prověřuje každou stopu i dnes a v průběhu března 2025 se zabývá prověřením pohybu a možnou účastí Petra Schimmerleho 1966-1998 na vraždách v Lisabonu 1992-1993.
Případné aktuální informace zde budou zveřejněny stejně jako v ostatních prověřovaných kauzách německou kriminální službou BKA.