1993 Praha-5 Vražda Jitky K. (15)
Velmi smutný policejní pomník z Prahy 5 a 90 let, který je ukázkou toho, jak nemilosrdně ubíhající čas pohlcuje zločiny jejichž oběti už dnes prakticky nikdo nezná. Naštěstí díky moderním technologiím jsme schopni připomínat tyto zločiny velkému množství čtenářů a doufat, že se objeví někdo, kdo si vzpomene na detail, který pomůže dávný případ objasnit a to bez ohledu na fakt, že je už z trestního hlediska promlčený. Pachatelé neobjasněných vražd v drtivé většině žijí a nesmí mít pocit, že jejich zločin už nikoho nezajímá a nikdo o něm neví.
14. říjen 1993. Při dopolední vycházce skupiny dětí s paní učitelkou bylo nalezeno v křoví zakrvácené ženské tělo v prostoru cesty Nová Ves-Ovčí Hájek v Praze 5.
Při ohledání mrtvoly bylo zjištěno, že jde o 15 letou Jitku K. Dívka mířila kolem 5 hodiny ranní cestou do školy ke stanici metra Nové Butovice. Tam nikdy nedorazila, protože byla na odlehlém místě ubodána neznámým pachatelem. Dívka podlehla nejméně třem bodným ranám do krku a hrudníku. Sexuální motiv nebyl prokázán, nelze však vyloučit, že šlo o sadistu. který se ukojil usmrcením oběti.
„Měli jsme k dispozici tři pachové stopy, tři biologické stopy a 25 věcných stop,“ vzpomíná jeden z detektivů, kteří se na objasňování brutální vraždy podílel.
Sympatickou oddílovou vedoucí Jitku milovaly děti na letních táborech. Spolužáci a kamarádi si jí vážili – byla skromná, tichá. Jestli chodila na rande? „Měla jen jednoho opravdového kamaráda Milana, ale o milostných vztazích nikdo nevěděl,“ dodává detektiv.
Několik svědků ale zahlédlo ráno v kritickém čase postávat mezi zdejšími stromy cikánského mladíka, nápadná prý byla jeho snaha, aby ho nikdo neviděl zblízka.
Pachatel trestu unikl díky promlčení a i motiv činu je stále nezodpovězenou otázkou.