Kriminalistické pomníky - nevyřešené případy

V následujícím textu shrnuji moje poznatky a teorie za zhruba 30 let soukromého bádání a zjišťování informací ohledně dvou otřesných vražd mladých žen, které se udály na území naší republiky v roce 1991 a 1992. Upozorňuji, že v textech se nachází popisy stavu těl při ohledání nebo pitvách a nejsou rozhodně určeny pro děti nebo slabší povahy. Text je publikován výhradně za účelem získání možných nových poznatků k případu a pomoci policii dopadnout nebo identifikovat vraha obou mladých žen.       

I. DOSUD NEVYŘEŠENÉ BRUTÁLNÍ VRAŽDY ŽEN OSTRAVA 1991 a PRŮHONICE 1992

Případ 21 leté Dity Hrabánkové, jejíž tělo bylo nalezeno 9.6.1992 v Průhonickém parku trénujícími policisty Útvaru rychlého nasazení je známý snad každému člověku, který tu dobu zažil nebo se zajímá o kriminální případy. Jde bohužel o dosud nevyřešený "pomník" české kriminalistiky a jeden ze dvou známých případů vražd mladých žen, které pachatel usmrtil a poté provedl devastaci těla otevřením hrudního koše a odebráním svalstva a tělesných tkání. V případě Dity Hrabánkové došlo i k odebrání části tělesných orgánů. Prvním takovým případem u nás byla vražda Kamily Faitové v Ostravě-Porubě dne 12.12.1991. Oba činy dělí od sebe zhruba 6 měsíců.  

O případ Dity Hrabánkové se osobně zajímám od jeho počátku, protože jsem v té době bydlel shodou okolností na Praze 4. Nechci opakovat to, kam mladé ženy jely, koho potkaly a kdy a kde zmizely. To jsou informace, které lze najít na internetu, případně si je pustit v mnoha pořadech věnovaných tomuto tématu. Chtěl bych po letech uvádět skutečnosti, které nebyly prezentovány vůbec nebo nejsou uváděny v souvislostech, případně informace, které jsem za zhruba 30 let zjistil a které bych rád s pomoci tohoto investigativního webu zveřejnil za účelem možnost nalézt další informace od veřejnosti a případně objevit nějaký další detail od veřejnosti vedoucí k možnému objasnění těchto strašlivých kriminálních činů. 

ROZDÍLNÝ PACHATEL - TÉMĚŘ NEMOŽNÉ! 

Úvodem musím vyslovit stejný názor jaký prezentuje spisovatel V. Šulc, který se kriminálními případy zabývá mnoho let a já ho osobně považuji za největšího experta na "Průhonice. Tvrdí, že ze statistického hlediska není téměř možné, aby se podobné vraždy udály v jedné zemi, zhruba půl roku po sobě a měly rozdílného pachatele.

Stopy-Fakta-Tajemství (Dita a Kamila 2012), rozhovor S. Motl vs. pan V.Šulc k tématu vraždy DH. Od času 12:00 min, cit.: "Musíme si říct, že obětí byla mladá žena, za druhé já tam vidím to čemu se říká sklon k znehybnění oběti a starý učebnice tomu říkávaly vražda z vilnosti. Takže cílem té vraždy není sex s obětí, ale vražda jako taková, teprve pak dochází k ukojení pachatele. A co se týče těch společných znaků, tak analýza, která byla v případu vypracovaná našla 4 shodné znaky, 4 víceméně shodné znaky a pouze 4 znaky, které si odporují, ale já tam vidím určitý vývoj modu operandi. Dá se říct, že vražda Hrabánkové je svým způsobem dokonalejší, rozumějme zvrhlejší, zvrácenější než případ Faitové a poslední věc pro kterou si myslím, že se jednalo o stejného pachatele i když podobné série byly v Portugalsku nebo Německu a těch případů bylo velice málo tak aby se tady pohyboval jeden pachatel v průběhu půl roku na území ČR takhle těžce deviovaný to se mi zdá téměř nemožné".

I dle mého názoru je stupeň deviace, kterou musel pachatel těchto činů disponovat unikátní i v kontinentálním měřítku a není prostě možné, aby šlo o 2 rozdílné osoby se stejným zaměřením. Tento názor téměř s jistotou potvrzuje i na první pohled nápadná podoba obou mladých žen a dost možná i jejich věk. 
Drobné rozdíly v provedení činů přisuzuji zcela jistě k určitému vývoji pachatele a jeho chyb v ostravské vraždě. Tam byla oběť usmrcena za pomoci rdoušení nebo škrcení a dokázala několikrát zavolat o pomoc. To je myslím důvodem, proč pachatel nedokončil vyjmutí orgánů z těla, neboť se bál, že dívce přispěchají na pomoc obyvatele přilehlých domů a bude identifikován nebo zadržen. I vzhledem k neprostupné mlze musel být ve velkém stresu zda někdo z okolních domů do lesíku nepřijde. Myslím, že byl ve značném časovém presu a opustil své strašné dílo předčasně.  

KAMILA FAITOVÁ - OSTRAVA PORUBA 29.12.1991 

Tělo Kamily Faitové bylo nalezeno v lesíku sousedícího se sídlištěm Ostrava-Poruba 29.prosince 1991 náhodným chodcem se psem. Příčinou smrti bylo zardoušení. Tělo bylo nalezeno v porostu stromů. Bylo v poloze na zádech, ruce rozpažené, nohy natažené.

Na vrchní části těla byl oblečen oděv s rukávy, spodní část těla obnažená. Kalhotky, punčocháče staženy dolů ke kotníkům. Obě kozačky sundány a volně položeny na chodidla v bílých ponožkách. Hrudní koš otevřen odebráním kompletní hrudní kosti řezem nebo střihem v oblasti chrupavek žeber. Policie nezveřejnila, zda hrudní kost zůstala na místě činu nebo ji vrah odnesl. Oblast břicha nepoškozena zásahem. U pravé ruky chybí zcela zápěstí, levá ruka vtažena do rukávu. Po jejím obnažení zjištěno, že levá paže je obnažena až na kost, chybí svalovina a měkké části. Ruka od zápěstí chybí zcela. Chybí prsní tkáň a svalovina prsou. Vnitřní orgány jsou obnaženy, ale kompletní. Dodatečným ohledáním místa činu, které proběhlo druhý den dopoledne našli detektivové v širším okolí mrtvoly obě rukavice, drobné kousky textilií, dále chomáče vlasů a zbytky lidské tkáně. Kabelka poškozené nalezena nebyla. 

Z pitevního snímku je zřejmé, že pachatel odebral oběti pravé ucho s částí vlasů a v této oblasti zasadil 2 bodné rány do lebky zřejmě nožem.

https://alef-investigation.cz/analyza-pripadu-vrazda-kamily-faitove/

Závěrem popisu vraždy a devastace těla Faitové chci použít myšlenku plukovníka Markoviče z jeho knihy "Lovec přízraků", která se vztahuje k jinému kriminálnímu případu, ale čtenář jistě pochopí, proč jsem se rozhodl ji použít i zde:

"Správně. Jenomže... To jsme si říkali i my. Z Hojerovy výpovědi i z dalších okolností bylo zřejmé, že motolská vražda byla spáchána neobyčejně chladnokrevně a téměř dokonale. Zkušenosti mi napovídaly, že není pravděpodobné, aby pachatel dokázal něco takového hned napoprvé. Že závažných trestných deliktů musí mít Hojer za sebou víc...    

DITA HRABÁNKOVÁ - PRŮHONICE 9.6.1992

Tělo Dity Hrabánkové bylo nalezeno 9.6.1992 v areálu Průhonického lesoparku. Konkrétně v jeho odlehlé části nad rybníkem Labeška, směrem na Dobřejovice a zhruba 13m od zdi, ve které byl otvor umožňující průchod. Tělo leželo v poloze na břiše, vklíněné do houští a pod spodní větve smrku, dosahující takřka k zemi.

Na horní polovině těla je přehozena košile černé barvy s bílými pruhy v barvě kostek. Tělo mělo oblečené ještě tílko vyhrnuté do podpaží a kalhotky.

Pod tělem ležela jedna dámská bota. Pravděpodobnou příčinou smrti byl tříštivý defekt lebky v rozhraní  pravé spánkové a temenní kosti způsobený s největší pravděpodobností kamenem.

Po převrácení těla zemřelé na záda zjištěna pouze kostra. Měkké tkáně a orgány dutiny hrudní chybí. Dle neověřených informací jsou orgány dutiny břišní v těle a ze strany pachatele došlo k podvázání začátku tenkého střeva pramínkem vlasů neidentifikované další osoby. Při prvotním ohledání patrné ostré úlomky žeber a to na přední části žeber podél hrudní kosti, kde jsou žebra poměrně hladce oddělena v oblasti chrupavek. Hrudní kost s chrupavkami byla nalezena, policie ale nesdělila zda v těle poškozené nebo v jeho blízkosti.

Poměrně neznámou je informace o řezu skalpelem cca 30mm na levém vnitřním lýtku a pravděpodobném řezu v oblasti levého vnitřního kotníku a délce cca 120mm. 

 Aktuálně 9/2025 - Při podrobném zkoumání fotografie ze soudní pitvy D. Hrabánkové byly téměř s jistotou objeveny zcela nové poznatky, které policie nikdy neuveřejnila. Na levé noze oběti se mimo již zmíněného řezu skalpelem délky cca 30mm na levém vnitřním lýtku a pravděpodobném řezu v oblasti levého vnitřního kotníku a délce cca 120mm nachází téměř desítka bodných ran v oblasti vnitřní střední části lýtka a spodní části nohy v oblasti vnitřního chodidla.    
Jedna z vyšetřovacích verzí tehdy počítala s osobním útokem proti Ditě Hrabánkové. Toto může být důvodem zmíněné verze. 
V každém případě jde o utajovaný detail ze strany vyšetřovacích orgánů z důvodu možného usvědčení vraha na základě "skutečností, které může znát pouze pachatel". 
Nikdy bych podobné informace nezveřejnil, ale v současné době na případu pracuje pouze veřejnost z řad soukromých badatelů a policie nečiní žádné kroky k objasnění této dávné záhadné vraždy. Nepožaduje od veřejnosti žádné informace, nezařadila případ pod tým Tempus. Vše nasvědčuje tomu, že policie ví, kdo vraždu spáchal, dotyčná osoba je již po smrti a není tak šance na obvinění pachatele.       

Při velmi podrobném studiu dostupných fotografií ze soudní pitvy těla Dity Hrabánkové bylo objeveno další místo na jejím těle, které bylo zřejmě podrobeno útoku těžkého sadisty. Vzhledem k podlitinám a skvrnám v okolí se lze domnívat, že šlo o pořezání nožem s vitální reakcí těla oběti.  

Na těle byly zjištěny řetízky, náramky a prsteny. Zhruba 1,5m od mrtvoly ležely kulaté dámské hodinky s poškozeným řemínkem. Při širším ohledání místa nálezu zhruba 10m za zdí, v poli osetém vzrostlou pšenicí ležela druhá dámská bota a sluneční brýle. Místo v obilí uválené, vykazuje známky zápasu. Kabelka poškozené nalezena nebyla. Policie nikdy oficiálně neuvedla, zda místo nálezu bylo zároveň místem činu. Dle mého názoru vzhledem k e stopám boje v pšenici a rozházeným věcem poškozené je to téměř jisté.  

VRAŽDY PRO OBCHOD S ORGÁNY?  

V průběhu let jsem se dotazoval odborníků na provedení chirurgické techniky v obou případech  a je prakticky vyloučeno použití orgánů pro transplantaci z důvodu použité techniky odstranění hrudní kosti odřezáním v chrupavkách namísto sternotomie. Tu používají chirurgové a spočívá v podélném a čistém rozdělení hrudní kosti a roztažením obou částí žeber nástrojem. Při řezání pilou nebo stříhání žeberních chrupavek nůžkami dochází k tvorbě úlomků, které kontaminují hrudní dutinu a samotné orgány. Tyto by společně s úlomky nemohly být v žádném případě použity pro transplantaci živému člověku.  
Ač je to téměř neuvěřitelné, lze se domnívat že orgány sloužily při kanibalistických praktikách, protože bylo podvázáno tenké střevo zřejmě z jediného důvodu. Zabránění znečištění hrudní dutiny a kontaminace orgánů vnitřním obsahem tenkého střeva. U Fajtové i Hrabánkové si pachatel navíc odnesl kompletní prsní tkáně, u Fajtové i ruce s částí svalstva. Mohlo samozřejmě jít i o sexuální fetiš, ale u Fajtové byla jedna ruka oddělena čistě v zápěstí, druhá pak včetně svaloviny a většího kusu tkáně. Zbývá se tedy ptát proč pachatel neoddělil obě ruce v zápěstí, ale bral i svalovinu?

NÁPADNÁ SHODA ZNAKŮ OBOU VRAŽD

Obě vraždy jsou si až nápadně podobné a vyjma způsobu usmrcení jde v podstatě o stejné provedení. Společným znakem je také zmizení kabelek obou žen a ponechání částí oblečení a obuvi na místě činu. Společné je také objevení kabelek zavražděných žen po určité době na veřejném místě. Obě ženy také vykazují podobné vzhledové rysy i parametry štíhlosti a krásy.  
I když mnozí kriminalisté nesouhlasí, tak obě vraždy vykazují téměř shodné rysy a i vzhledem ke způsobu možného provedení výhradně těžce deviantní osobou se sadisticko-nekrofilními sklony a pravděpodobností kanibalismu. Je tedy více než pravděpodobné, že obě ženy zavraždil stejný pachatel. 

VRAHEM DOKTOR, PATOLOG NEBO ŘEZNÍK? 

Velmi častým argumentem u obou vražd je to, že pachatel musel mít nadprůměrné znalosti anatomie a zkušenosti. Já po určitém průzkumu mezi odborníky tvrdím, že to není pravda. Úkony, které pachatel prováděl na obou tělech jsou naprosto standartní činnosti každého řezníka a jde jen o etický a psychický blok provádět je na člověku. Odřezání  svaloviny prsou skalpelem, vyjmutí hrudní kosti za pomoci odřezání nebo odstřihání žeber v chrupavkách a následné vyjmutí orgánů dutiny hrudní, odříznutí ruky není žádnou vysoce odbornou činností jak je všude uváděno. Pro normálního člověka ale neproveditelné z důvodu mentálního nastavení a přirozené hrůzy z mrtvoly. Naproti tomu pro sadistického devianta s poruchou naprostá hračka například po prostudování literatury a třeba mírném tréninku na zvířatech. 

POTENCIÁLNÍ VRAH V SÍŤI POLICIE

Policie po intenzivním pátrání v oblasti Ostravy zachytila tehdy 28 letého mladíka Petr Schimmerleho (1964-1998), známými přezdívaný chirurg, který byl již několikrát trestaný za sexuální agresi na ženách a byl vyhodnocen jako možný pachatel. Petr Schimmerle byl podroben vyšetření na polygrafu, kde bylo zjištěno, že opakovaně lže v mnoha otázkách. Pohyboval se v okolí  Faitové a znal ji, dokonce v blízkosti místa činu i bydlel. Byl vysoký štíhlý blonďák s dlouhými vlasy, jakého popsala i Dita Hrabánková jako svou náhodnou známost se kterou si dojednala schůzku v poslední den, kdy byla spatřena živá. Petr Schimmerle (1966-1998) měl příbuzné v Německu a velmi často tam jezdil přes Prahu. Měl prokazatelně značné anatomické znalosti a byl diagnostikovaný deviantní sadista. Podle informací se také v rámci sexuálních praktik převlékal za ženu a je dost pravděpodobné, že včetně doplňků, tedy kabelek. V rámci sadistických praktik kopal svou ženu těžkými botami. Proti Petru S. se ale nenašel jediný důkaz, policie tedy nemohla sdělit obvinění z vraždy. V roce 1998 Petr S. v Německu zemřel. Téměř neznámou skutečností je to, že obě vraždy byly provedeny v době, kdy byla manželka Petra S. těhotná což mohlo mít zásadní vliv na jeho touhu po sadismu, neboť zřejmě nemohl provádět praktiky se svou ženou, která čekala jeho dítě. Lze se tedy důvodně domnívat, že právě Petr S. byl pachatelem obou vražd. Po jeho smrti se už také v Česku žádný podobný případ neopakoval. 
 

DO PRŮHONIC MHD - VYLOUČENO! MUSELI JET AUTEM VRAHA, PROČ DITU ALE NAPROSTO NIKDO NEVIDĚL?   

Policie prováděla v roce 1992 i v následujících letech rozsáhlá pátrání a spolupracovala přitom s veřejností na celorepublikové úrovni. Portrét Dity Hrabánkové byl v tisku, televizi a nebylo možné, aby její portrét běžný člověk někdy neviděl. Přesto se neozval nikdo kdo by ji viděl jet MHD směrem na Jižní město a dále na Průhonice. Je tedy naprosto vyloučeno, aby tímto druhem dopravy s pachatelem cestovala a je zcela jasné, že se do Průhonic dostala autem vraha. Oficiálně se způsob, jakým se tělo dostalo do průhonického lesoparku nepodařilo objasnit. Po čase se objevil svědek, který  ji údajně viděl v autě v Karmelitské ulici. A to ve středu 27.5.1992 v čase 20:00 (zdroj: Viktorín Šulc). Popis řidiče ale Petru S. neodpovídal, typ vozu zřejmě svědek neurčil a navíc i lokalita je velmi nepravděpodobná. I přes toto zvláštní a možná nepravdivé svědectví je přesto zcela jisté, že Dita Hrabánková přijela k průhonickému parku autem svého vraha.
Jak je ale možné, že koncem května v čase 17-18hod., kdy se lidé vracejí z práce auty ji naprosto nikdo nezahlédl?

Předpokládejme, že Dita možná do jeho vozu nastoupila v pražských Vršovicích u stanice Koh-I-Noor, kde by ale musela být viděna svědky. Mohla také do vozu nastoupit v některé s přilehlých ulic například sídliště Vlasta, což je mnohem pravděpodobnější varianta a i tam může dosud existovat svědek. Ale i tam by musela být v tomto čase spatřena. Navíc by řidič téměř s jistotou jel Vršovickou ulicí k Edenu což je už v té době světelná křižovatka, poté Bohdalec, další světla, na Spořilovské další světla, Turkova další světla, kruhové objezdy, zúžení, přednosti v jízdě a další dopravní situace, kdy musí být spolujezdec spatřen lidmi z vedlejšího vozu. 
Jako rodilý Pražák jsem nad tímto mnohokrát přemýšlel, zvláště při cestách těmito lokalitami. Vézt nepozorovaně dívku na sedadle spolujezdce v tento den a tuto hodinu bylo naprosto nemožné! Navíc uvažme, že pachatel byl na čin připraven, jistě měl s sebou nástroje, nějaké nádoby na lidské orgány a nemohl si dovolit aby dvojici někdo po cestě vídal. Já jsem dnes přesvědčen o tom, že Dita byla po celou cestu již zavřená v kufru vozidla nebo nákladového prostoru dodávky a to byl důvod, proč ji naprosto nikdo nezahlédl. A to i přes největší propagaci kriminálního případu v mediích, kterou jsem kdy zažil. Takto těžce deviantní pachatelé bývají ale nadáni vysokou inteligencí a rafinovaností. Věřím tomu, že ji lstí dokázal vlákat někam, kde ji mohl naložit do kufru vozu a do Průhonic jel opticky v autě sám.

PŘEDPOKLÁDANÁ TRASA  

Pomineme-li svědectví o Karmelitské ulici, tak nejkratší trasa autem do Průhonického parku v roce 1992 vedla z Vršovic přes Spořilov, Chodov a nájezd na dálnici D1 s výjezdem Průhonice. Vozidlo by ale dorazilo do centra obce k hlavnímu vchodu do lesoparku což pachatel zcela jistě nemohl potřebovat a zde by byla dvojice určitě spatřena návštěvníky nebo obyvateli obce. 
Pachatel s Ditou Hrabánkovou mohl také volit cestu z Chodova  přes Šeberov, Hrnčíře, kde odbočil vlevo na Rozkoš a pokračoval až k parkovišti 2. Hájovna u průhonického parku. Zde by ale mohla být opět spatřena návštěvníky nebo obyvateli obce.
Dle mého přesvědčení, jel ale pachatel trasou z Chodova přes Šeberov, Hrnčíře a Zdiměřice, zde pak dále doleva do Osnice a kolem hřbitova na místo činu. 

MÍSTO NÁLEZU TĚLA - JE REÁLNĚ PŘÍSTUPNÉ AUTEM?   

Z etických důvodů nechci uvádět přesné místo nálezu těla, ale přibližně jde o dnešní Růžovou ulici, Jesenice-Okres Praha-Západ pomyslně protaženou až ke zdi obory. Asi v tomto místě, cca 15m za zdí směrem do obory bylo nalezeno tělo Dity Hrabánkové. V roce 1992 zde byla polní obslužná komunikace pro zajištění zemědělských prací na sousedních polích. Jak ale bylo možné se na toto místo v roce 1992 dostat?  

V roce 1992 vedla od hřbitova v Osnici (1) dále pouze polní cesta pro zemědělskou techniku po dnešní ulici Dobřejovická (2) a zhruba v její třetině museli zabočit doleva do dnešní ulice Růžová (3) a pokračovali až ke zdi obory a místu činu (4). V tisku i internetu je chybně prezentována informace, že polní cesta vedoucí k oboře byla odbočkou hlavní silnice Jesenice-Říčany. V té době bylo nutné z této silnice odbočit k osnickému hřbitovu a odtud pokračovat po uvedené polní cestě. Dnes do Růžové ulice (3). Pachatel musel být místně znalý a je možné, že trasu používal častěji například v rámci sexuálních výletů s jinými ženami.

JAK JE MOŽNÉ, ŽE S NÍM NA TOTO MÍSTO DITA JELA? 

Po letitém studiu tohoto případu si pokládám otázku, jak moc nezodpovědné bylo jednání Dity Hrabánkové, že se seznámila v autobuse se sympatickým mladíkem a druhý den s ním dobrovolně vyrazila na 3 hodinovou schůzku do lesoparku. To je prokázané, neboť před odjezdem slíbila své sestře, že ve 21:00 hod. půjdou spolu do nově otevřeného podniku v místě bydliště. 

Jak jsem již předeslal myslím, že Dita byla sprostě unesena motorovým vozidlem z Prahy a ve skutečnosti neměla vůbec ponětí o nějakém výletu do Průhonic, kam by podle mého v žádném případě s cizím člověkem nejela. Vrah ji vlákal do nějakého domu ve Vršovicích a příkladně ve dvoře nebo garáži znehybnil a naložil do kufru vozidla. Po příjezdu na místo k oboře ji v rámci svého sadismu uvolnil z vozu a nechal bojovat o život. Proto stopy zápasu v poli a jedna bota a brýle.    

Po usmrcení ji pachatel zřejmě odtáhl otvorem ve zdi do areálu lesoparku a dokonal své šílené dílo. Po dokončení tělo vtáhl a zamaskoval pod smrkem, naložil nástroje a lidské orgány do svého auta. Poté se dá předpokládat, že stejnou cestou k osnickému hřbitovu odjel, protože jiná cesta v té době z prostoru nevedla. Nezatěžoval se likvidací stop v poli, protože brýle i botu ponechal na místě stejně jako v případě vraždy Fajtové, stejně jako druhou botu a hodinky v blízkosti mrtvoly. Možná bylo ale už šero a věcí si nevšiml. Kabelku s doklady a osobními věcmi odvezl.
Kabelka Dity Hrabánkové se našla přesně půl roku po vraždě pohozená na skládce v pražských Malešicích kousek od dnešního Fitness parku. V kabelce se našel řidičák, občanka, její deník a paralyzér a dle informací policie byla odhozena velmi krátce před jejím nalezením. Také kabelka Kamily Fajtové byla nalezena později na střeše nákupního střediska Duha.  

VÝZVA K VEŘEJNOSTI!

Od hrůzné události uplynulo už mnoho let. Ale někdo z občanů zejména pražských Vršovic, Šeberova, Hrnčířů, Zdiměřic nebo Osnice u Jesenice mohl zahlédnout ve středu 27.5.1992 černovlasou dívku s brýlemi Ditu Hrabánkovou s blonďatým mužem delších vlasů ve vozidle nebo společné chůzi. Dvojice mohla být také spatřena návštěvníky hřbitova v Osnici nebo zaměstnancem JZD Jesenice ve Středu 27.5.1992 v oblasti polních cest v místě dnešních ulic Dobřejovická nebo Růžová, ale i například v okolí hřbitova v Osnici v motorovém vozidle. Pokud někdo dvojici zahlédl, velmi pravděpodobné zahlédl i auto vraha Dity Hrabánkové případně jeho samotného. 

Zajímá mne ale i vozidlo nebo vozidla, která tuto polní cestu využívala v období před datem 27.5.1992 přibližně v průběhu celého května 1992. Mohlo jít i o vozidlo s cizí možná Německou SPZ Někdo mohl také zahlédnout v uvedeném prostoru může štíhlé vysoké postavy s dlouhými, blonďatými vlasy, pro většinu žen nápadně atraktivního vzhledu vzezření filmového herce.  

Důležité jsou zejména informace o barvě vozu, jeho typ a případně popis řidiče. Sebemenší informace je důležitá pro objasnění této brutální sadistické vraždy mladé a krásné dívky. Každá i sebemenší informace může pomoci posunout tento starý případ dále. 

Foto: Podezřelý z vraždy Petr. Schimmerle 1966-1998 

II. Nový pohled na chování pachatele vražd Dity Hrabánkové a Kamily Faitové
 
Jak se mnoho let zabývám těmi pomníky a bádám všemi možnými směry mám stále silnější pocit, že odpovědi máme někde na očích akorát je prostě nevidíme. Uznávám behaviorální analýzu jako jednu z velkým možností odhalit podle chování pachatele logiku některých jeho kroků. Problémem je samozřejmě nedostatek informací ve veřejném prostoru a případně jejich nepřesnost. Poté co člověk získá podrobnější a pravé informace o skutečnostech, je možné se ponořit do myšlení vraha, který spáchal tak ohavné činy. 
Příkladně bych se vrátil do Průhonic. Všude se člověk dočte, že tělo DH bylo nalezeno za zdí v křoví. No prostě ji odebral orgány a hodil do křoví nebo ji vybranou už přivezl. Tečka, hotovo. Jenže reálně je vše trochu jinak. 
Tělo DH bylo nalezeno v prostoru parku zhruba 10m za zdí v nepřístupném prostoru křoví z náletových dřevin pod mladým smrkem, který tělo svými spodními větvemi zcela zakrýval. Bez zápachu tlejícího těla by zřejmě nebylo objeveno ještě velmi dlouho. Je zcela evidentní, že si pachatel dal velkou a namáhavou práci s tím, aby tělo velmi dobře ukryl. Musel vlézt pracně do křoví a za nohy tělo vtáhnout. Skutečně namáhavá práce, kterou si dal pachatel s ukrytím těla svědčí jednoznačně o snaze o nalezení těla po co nejdelší době. Proč to ale dělal a proč vůbec zvolil průhonický park těsně vedle díry, kterou lezli lidé každý den,  když ji mohl odvézt autem směrem na Neveklov nebo Slapy a tam v hlubokém lese realizovat šílené dílo a tělo ukrýt tak, že by nikdy nebylo nalezeno. 
Já mám jediný důvod, který mně napadá. Tam už by nemohl chodit po vraždě. Já myslím, že pachatel po vraždě navštěvoval průhonický park dále a ukájel se i pocitem, jaký je démon a pán situace. Vsadil bych se, že procházel několikrát i kolem místa kde bylo tělo ukryto, stejně jako to dělal v Porubě. I kabelka hozená na střechu mne tohle navozuje. Prostě šel kolem a věděl, že osobní věc Kamily F. je velmi blízko jeho samotného. Myslím, že i kabelka Dity H. měla být stejným fetišem na veřejnosti, ale zhatil mu to chlap, který ji velmi brzy našel. Já si myslím, že po vraždách ta místa navštěvoval velmi intenzivně a po nálezu mrtvol stejně tak místa, kde byly nalezeny osobní věci zavražděných žen. V Malešicích ale udělal pachatel podle mně velkou chybu s místem, protože kam dal kabelku, to mohl znát pouze a jen místní. Dle plánu autobusových linek z roku 1992 a  jsem vytipoval oblast, kde myslím, že pachatel bydlel. Jedná se o sídliště Jarov na Praze 3.

Ještě bych navázal na mojí předešlou teorii, že pachatel navštěvoval po vraždách obě mrtvoly až do jejich nálezu. K tomuto názoru mne mimo důkladného ukrytí těla na místě volně přístupném návštěvníky lezoucími zdí v případu Dity H. vedou také detaily z místa nálezu Kamily F. Při studiu fotografie těla Kamily F. v lesním prostředí jsem si všimnul, že tělo není stejně zasněžené ve všech jeho částech, přestože dle údajů meteorologické služby napadlo v Porubě mezi dnem zmizení a dnem nálezu asi 7cm sněhu. Na těle je ale vidět ochlupení bez známky sněhu a také mezi stehny je nahrnuto větší množství sněhu, které nemá logické opodstatnění a nemohlo vzniknout samovolně. Pan Z., který tělo objevil také popsal, že viděl otevřené oko, což je po tolika dnech zimního počasí s mírným sněžením také divné. 

Vede mne to jednoznačně k názoru, že pachatel jako nekrofil měl touhu pobývat u mrtvoly a tuto minimálně jednou navštívil a očistil ji od sněhu. Je možné, že jeho biologický materiál se na tělo dostal až v tuto chvíli při ukájení se u mrtvého těla. Možná, že i boty které byly položeny na chodidlech přinesl až později. Otázkou je, jestli mi tuhle teorii nepotvrzuje i samotná policie. Konstatuje sexuální manipulaci s tělem, ale kdy už neuvádí. Že by se také udrželo sperma na těle od 12. do 29., když byl velký mráz a padal sníh je asi nemožné. Kdy ho tam tedy pachatel zanechal? Nemohlo to být pár dnů před objevením? 

Aktuálně 10/2025 - V případu dosud neobjasněné vraždy Dity Hrabánkové z května 1992 existuje záhadná italská agentura MARCEM, která údajně zprostředkovávala pracovní pobyt českým dívkám v Itálii. Šetřením v této zemi jsem zjistil, že existuje možnost, že žádná takováto agentura v uvedeném období v Itálii neexistovala. 
Je tedy možné, že celá agentura mohla být fiktivní a navíc mohla být napojena na tehdejší český organizovaný zločin. 
V průběhu května 1992, zajišťovala kontakt agentury s dívkami v té době neznámá těhotná Češka. 
Dita Hrabánková údajně zjistila nějaké nesrovnalosti v působení této agentury několik dnů před svou vraždou.    
Prosím pamětnice z řad tehdejší mladých dívek, které měly s touto agenturou nějaká jednání, zda mi mohou poskytnout informace na mail jirih385@seznam.cz.

AKTUÁLNĚ 4/2025 - Sběrem informací mezi novináři, kteří se před desítkami let tomuto případu věnovali jsem získal ověřenou a dost převratnou informaci, která dost možná potvrzuje mou teorii o návštěvách vraha na místě činu. V obilném poli, které je několik desítek metrů od místa nálezu těla Dity Hrabánkové byly nalezeny její brýle a jedna z bot. Informace ale uvádí, že se tak stalo několik dnů po nálezu těla. Je ale naprosto vyloučeno, že by policie při prohlídce místa činu tyto věci přehlédla. Je tak téměř jisté, že vrah Dity Hrabánkové navštívil místo činu několik dnů po nálezu jejího těla a  věci tam nastražil stejně, jako to udělal později s její kabelkou v Malešicích. Je prakticky jisté, že vrah nekrofilní deviant se na své "dílo" jezdil možná pravidelně koukat mezi dnem vraždy a dnem nálezu. Po odstranění těla policií ještě zanechal jeden z mnoha vzkazů. 

Tehdejší pravidelní návštěvníci průhonického parku. Nevzpomínáte, zda se v průběhu května a června 1992 nepohyboval v průhonickém parku tento muž sám či ve společnosti mladých žen a dívek?     

III. vražda Faitové - Časový snímek událostí 

Vytvořil: Tomáš 16 dubna, 2025 
Zde je možné se autora dotázat nebo se zapojit do diskuse:
http://alef-investigation.cz/2024/12/12/dnes-v-noci/

Možný časový snímek Kamila Faitová (11. prosinec 1991 – 12. prosinec 1991):
(tma, mlha, -10 C a 5 cm sněhu)
1. 22:30 Petr Schimmerle doprovodil Lenku Franckovou nar. 1974 do jejího bydliště Poruba, Na Robinsonce 1645 (49.8458936N, 18.1767267E)
2. 22:50 Petr Schimmerle přichází do Baru Sylvie (49.8443397N, 18.1697686E)
3. 00:10 Kamila Faitová odjíždí ze zastávky Francouzská (49.8262942N, 18.1830428E) autobusovou linkou č. 44 se svým přítelem Pavlem Kubalákem (bydliště 49.8262511N, 18.1841881E) směrem domů
4. 00:20 Pavel Kubalák po hádce s Kamilou vystupuje na zastávce Hlavní Pošta (49.8299019N, 18.1741781E)
5. 00:35 Petr Schimmerle odchází z Baru Sylvie na zastávku Duha (49.8447131N, 18.1688375E). Zjišťuje, že mu poslední autobus linkou č. 44 směrem do jeho bydliště Nálepkovo náměstí 939/9 (49.8292739N, 18.1820175E) ujel. Přejde přes cestu na zastávku (49.8445358N, 18.1685919E), aby se podíval, zda mu směrem k jeho bydlišti nejede ještě nějaká linka č. 40 nebo č. 58. Kamila projíždí autobusem kolem této zastávky
6. 00:40 Kamila Faitová vystupuje na zastávce Duha (49.8445342N, 18.1686025E). Zastávky Duha jsou celkem čtyři…
7. 00:45 První kontakt mezi Kamilou a Petrem u Duhy (49.8441622N, 18.1680447E). Kamila klepe na noční ostrahu provozovny Duha. Bydliště Kamily u matky je na Karola Schmidkeho 1797/2 (49.8468539N, 18.1627833E)
8. 00:55 Petr Schimmerle útočí na křižovatce Ivana Sekaniny a Karola Schmidkeho na Kamilu (49.8466725N, 18.1641861E)
9: 01:10 Petr Schimmerle přínáší mrtvou na místo nálezu (49.8478944N, 18.1642708E, podle policejního protokolu ale na 49.8475706N, 18.1643731E…)
10. 01:15 Petr odchází domů přes ulici Zdeňka Štěpánka a kolem kurtů Start Ostrava Poruba do svého bydliště (49.8292739N, 18.1820175E)
11. 02:00 Petr přichází do svého bytu
12. 02:00 – 02:30 Převlékl se do oblečení, které mohl postrádat, nachystal igelitový pytel nebo igelitové tašky, nůž, pilku, čelovku a batoh.
13: 02:30 Petr odjíždí svým autem k současnému parkovišti Arrows
14: 02:40 Parkuje na tehdejším možném dojezdu (49.8477147N, 18.1649628E)
15: 04:20 Odjíždí po manipulaci s obětí směrem domů
16: 04:40 Petr vchází s trofejemi do svého bytu

Doplnění:
Restaurace Koruna ve které byla Kamila s Pavlem 11. prosince 1991 (49.8279783N, 18.1887797E)
Bistro Bom kde pracovala Kamila (49.8329958N, 18.1730672E)
Bydliště Barbory Beníčkové za kterou chodila Lenka s Petrem (49.8459856N, 18.1646372E)

IV. Pravděpodobné použití motorového vozidla při vraždě Kamily Faitové

Vražda mladé ženy Kamily F. je stále neobjasněným kriminalistickým pomníkem. Na rozdíl od vraždy DH v Průhonicích je ale téměř jisté, že KF zavraždil místní několikrát trestaný deviant Petr. Schimmerle 1966-1998 přezdívaný "Chirurg", který byl policií důkladně vyslýchán a zejména z polygrafu bylo jisté, že zná skutečnosti, které může znát pouze vrah. Petr S. je mrtev a tajemství této vraždy si vzal s sebou. Analýzou situace je ale možné předpokládat chování pachatele při činu a po něm.

Ve Čtvrtek dne 12.12.1991 v čase 0:50-0:55 byl několika lidmi z panelového domu slyšet zoufalý ženský křik z prostoru křižovatky ulic Sekaniny-Schmidkeho. Dle popisu zřejmě z prostoru parkoviště. Po chvíli křik utichl a lidé šli spát. Je téměř jisté, že v tento čas zemřela KF v tomto místě nebo upadla do těžkého bezvědomí z důvodu rdoušení či škrcení. Pachatel tak zůstal sám s mrtvým tělem ve veřejném prostoru domů a silnice Průběžná, která byla silně osvětlena lampami VO.
Můj dávný názor byl ten, že pachatel nemohl dostat nepozorovaně tělo do lesíku za silnici a naložil ho do vozu už v místě parkoviště. Teprve po vytvoření 3D grafik naším kolegou jsem si uvědomil, že přenést tělo dívky přes ulici Průběžnou nebyl v tu chvíli až takový problém. Toho dne byla velmi špatná viditelnost a silná mlha. Případné projíždějící auto by dávalo světlomety signál několik stovek metrů a pachatel měl dost času odhadnout moment, kdy silnici přeběhne.

Díky mlze bylo vyloučeno, aby ho někdo spatřil z okolních domů. Pokud tedy po zardoušení KF tuto bleskově popadl do náruče, mohl s ní bez problému dojít až na místo nálezu jejího těla. Z jeho jednání je ale jisté, jaké měl s tělem úmysly. Pokud by vraždil v afektu, pak by ji nechal na místě a neriskoval by tuto cestu přes silnici s mrtvolou a odešel by tudy sám

Na anatomickou devastaci těla, kterou musel realizovat ještě tu noc z důvodu silného mrazu, ale zcela jistě nemohl mít potřebné nářadí. Rozsah si vyžadoval jistě pilku, skalpel, nůžky a zejména obal nebo nádobu na části těla. Mimo to, sebral i oblečení a kabelku. Tento náklad je prakticky nemožné vzít pěšky a někam s ním jít přes obydlenou oblast sídliště. 
Odhaduji, že Petr S. odnesl tělo Kamily F. na místo nálezu, poté vyčkával na určitém místě, zda nepřijedou hlídky policie a když byl všude klid došel si pro své auto, kde měl potřebné vybavení se kterým přijel na místo deponie za technickými službami v Průběžné ulici. Poté se vrátil k tělu a provedl anatomické zásahy a odebrání částí těla. Možná se ale  k mrtvému tělu vrátil až druhý den a z důvodu jeho ztuhlosti mrazem již vnitřní orgány nemohl odebrat. Poté nepozorován odjel neznámo kam.
Příjezd vozidlem na popisované místo až nápadně připomíná možný příjezd na místo nálezu DH v Průhonicích. Také neupravená slepá místní komunikace s nulovou možností odjezdu jiným směrem což bývá pro většinu pachatelů tabu. 

 V. Určení místa nálezu těla Kamily Faitové                   
 
Na policejní fotografii získané z pořadu Stopy, fakta tajemství, kde stojí fotograf v louce pod Průběžnou ulicí 

je zřetelný čelní pohled na 13 patrové domy v ulici Ivana Sekaniny. Jde o čísla popisná 1, 3 a 5 (číslování Seznam-mapy). Z pohledu fotografa je v čistém zákrytu pravý roh č.p. 3 a levý roh č.p. 5, zatímco mezi levým rohem č.p.3 a pravým rohem č.p. 1 je zřetelná mezera. Dále je v pravém rohu fotografie vidět dům v ulici Karola Šmidkeho č.p. 2 a 4. Přeneseme-li do mapy přímku od domů 3 a 5, které ve skutečnosti stojí mírně za sebou, pak dostaneme zhruba 1 orientační bod v louce. Na letecké fotografické mapě z roku 1992 je viditelná vyjetá cesta loukou vedoucí z Průběžné ulice, která je zachycena také na policejní fotografii. Tato cesta pomyslně pokračuje s vnější hranou domu Karola Šmidkeho č.p. 2. Pokud vložíme přímku do mapy získáme druhý pevný bod. Z vyhodnocení pohledu fotografa a porovnání s leteckou fotomapou z roku 1992 stál fotograf při fotografování někde na pozici 49.8477181N, 18.1631658E mezi sloupy veřejného osvětlení, samozřejmě s mírnou odchylkou v metrech. Porovnal jsem tehdejší i dnešní zeleň a i toto souhlasí. 
Lze se domnívat, že nestál přímo na místě činu, ale v prostoru ze kterého lze dokumentovat jak domy v sídlišti, tak samotné místo činu. Poté se tedy otočil vlevo a z určité vzdálenosti ho vyfotil také. Tuto fotografii bohužel nemáme k dispozici a místo tak přesně neznáme. S velkou pravděpodobností ho ale lze umístit na pozici 49.8482711N, 18.1641917E na mapě označené jako (3.).

Legenda k snímku:
1. Dům ze kterého slyšeli lidé ženský křik
2. Bydliště K.F.
3. Pravděpodobné místo nálezu těla K.F. 49.8482711N, 18.1641917E
4. Místo, kde stál policejní fotograf
5. Možná přístupová cesta autem k místu nálezu těla v Prosinci 1991

VI.  Znaky vražd Kamily Faitové v Ostravě a Dity Hrabánkové v Průhonicích z pohledu provedení i chování pachatele

Od doby provedení obou vražd mladých žen se odborná i laická veřejnost pře, zda šlo o jednoho či dva pachatele. Tato otázka samozřejmě zajímá i mne a tak jsem vytvořil soupis znaků, které na rozdíl od policejních lékařů zahrnují i fakta a okolnosti mimo hodnocení stavu těla nebo způsobu provedení.  
Velmi důležitá základní informace. V té době neexistoval veřejný internet ani sociální sítě a veřejnost do vraždy Dity H. nemohla znát podrobnosti o vraždě Kamily F. V žádném případě tedy nemohl znát podrobnosti provedení ani případný druhý pachatel. 

• Prakticky vzhledově identické ženy - velmi hezké, okaté tmavovlásky s jemně kudrnatými vlasy stejné délky
• Těla nalezena v příměstských lesoparcích s možností nenápadného přístupu i po vraždách
• Oběma ženám odcizena kabelka a osobní věci 
• Oběma ženám odcizena finanční hotovost
• Kabelky obou žen nalezeny po delší době na veřejných místech
• Obě ženy měly odebrané prsní tkáně a svalstvo, které si pachatel odnesl
• Obě ženy měly pravděpodobně odebrané části vlasů. KF vlasy v oblasti pravého ucha, DH skalp na temeni hlavy cca 10x10cm
• Obě ženy se pohybovaly městskou MHD
• U obou těl viditelné průrazy v pravé části lebky. 
• U obou těl otevřený hrudník za pomoci odstřihání žeber a odebrání hrudní kosti
• U obou těl neporušena spodní břišní část se střevy
• U obou těl nedevastovány pohlavní orgány
• U obou těl odebrané vnitřní orgány
• U obou těl znečištěná hrudní i břišní dutina úlomky žeber
• U obou těl odborné vypreparování klíčních kostí
• V obou případech možný příjezd autem k místu nálezu těl
• Obě anatomické manipulace provedeny v nočních hodinách
• Ani v jednom případě nenalezen žádný vnitřní orgán z těla v místě nálezu. Výjimkou pouze hrudní a klíční kosti DH. Místo nálezu policie nezveřejnila.
• Obě ženy zavražděny v době těhotenství partnerky Petra Sch.
• Obě ženy měly oblečenu vrchní část oděvu

Názor zda jde o jednoho či dva vrahy nechám na každém zájemci o tento dávný případ. Faktem ale zůstává, že v roce 1998 ostravští kriminalisté zřejmě objevili nové stopy a chystali se Petra S. znovu vyslechnout. Ten ale v Červnu 1998 v Německu zemřel. 

Já po mnoha letech bádání v oblasti neobjasněných vražd žen zastávám názor, že Petr Schimmerle 1966-1998 je sériovým vrahem, který zavraždil u nás i v zahraničí více jak desítku lidí. Pátrání  a sbírání poznatků se věnuji opravdu intenzivně jak u nás, tak v sousedním Německu . 

https://pomniky.estranky.cz/clanky/petr-schimmerle-1966-1998-seriovy-vrah-zen--.html

https://pomniky.estranky.cz/clanky/srn-1998-brutalni-vrazda-tristana-brubacha.html

https://pomniky.estranky.cz/clanky/brutalni-vrazda-evy-manove-1994.html

https://pomniky.estranky.cz/clanky/srn-1998-brutalni-vrazda-karin-holtz-kacer--44-.html

https://pomniky.estranky.cz/clanky/srn-1994-vrazda-sylvie-diercks.html

VII. Analýza cesty a chování Kamily Faitové od zastávky autobusu do místa předpokládané vraždy

Leden 2026

Běžný čtenář, který má povědomí o brutálních vraždách Kamily Faitové a Dity Hrabánkové v letech 1991 a 1992 ví, kde přibližně došlo k nálezu těl obětí. Bližší podrobnosti, ale nezná.
Díky spisovateli Viktorinu Šulcovi jsou ale známé podrobnosti z vyšetřovacího-trestního spisu, které dávají možnost analyzovat chování oběti v kritickém čase a prostoru vraždy resp. několik desítek minut před zločinem.
Zároveň díky badatelům z oblasti Ostravy, kteří jsou místně znalí, můžeme rekonstruovat i předpokládou trasu oběti vraždy. Podmínkou každé analýzy jsou informace. S ohledem na závažnost případu jich jako veřejnost máme překvapivě více než dostatek. Pojďme tedy rekonstruovat poslední cestu mladé ženy, které neznámý vrah ukončil život strašlivým způsobem. Mapa území s vyznačením zásadních bodů dá představu o pohybu zavražděné a zároveň může probudit zapadlou vzpomínku u místních obyvatel lokality, která posune případ o něco dále. 

Fakta z policejních protokolů

(1.) Zastávka autobusu "Duha" 
Kamila Faitová cestovala pět stanic nočním autobusem sama bez svého přítele pana K. se kterým se v autobuse pohádala, který z něho předčasně vystoupil a který nemá s vraždou Faitové prokazatelně nic společného. Dne 12.12.1991 tedy Kamila Faitová vystoupila z autobusu přibližně v čase 0.40 hod. Vystoupila u nákupního střediska Duha (1). Pokud myslíte, že jde o poslední prokazatelný pohyb poškozené, není tomu tak. 

(2.) Nákupní středisko "Duha" - Text: Viktorin Šulc 
Policii se totiž přihlásil Ivo Berki (nar. 1972), který z 11. na 12. prosince 1991 pracoval jako noční ostraha jedné z provozoven zmiňovaného obchodního areálu Duha:
„Bylo už po půlnoci. Zdržoval jsem se v prvním patře objektu, z ulice jsem vnímal mužský a ženský hlas. Nevěnoval jsem tomu pozornost, nebylo to nic mimořádného, jenomže pak jsem najednou slyšel zaklepání dole u vchodu. Šel jsem dolů, chvíli mi to trvalo…
Viděl jsem, jak od dveří odchází dívka v modré bundě s kožíškem. S odstupem asi dvou metrů šel za dívkou muž. Byl vysoký asi 180cm, měl sportovní postavu, tmavší, snad zvlněné vlasy… Z oblečení si vzpomínám jen na jeho sportovní obuv s výrazným nápisem, to byla nejzajímavější část z jeho oblečení. Do obličeje jsem tomu muži vůbec neviděl.
Ta dvojice spolu nemluvila, ale hlasy, které jsem předtím slyšel, musely patřit jim, jinak v okolí nikdo nebyl… Jejich předchozímu hovoru jsem nerozuměl, mluvili hlasitě, ale nezdálo se mi, že by šlo o hádku.
Podle předložené fotografie poznávám paní Faitovou. Viděl jsem její snímek v novinách… Ne, nikdy jsem s ní předtím nebyl v kontaktu. Až potom, co jsem uviděl fotku v tisku, uvědomil jsem si, že jde o dívku, která té noci klepala u vchodu.“

(3.) Panelový dům číslo 1805 v ulici Ivana Sekaniny - TEXT: Viktorin Šulc. 
Ještě důležitější bylo svědectví několika nájemníků domu, který stojí na trase předpokládaného návratu Faitové a jen nedaleko od lesíka, kde byla její mrtvola nalezena. Zřejmě za nejvýstižnější pro popis chmurné noční události lze považovat slova Šárky Jirošové (nar. 1945): „Syn přijel z vojny na opušťák kolem 23. hodiny, nedařilo se mi znovu usnout. Slyšela jsem v polospánku z postele, jako by venku utíkaly dvě osoby. Taky jsem slyšela ženské volání o pomoc. Podle hlasu šlo o mladší ženu. Volala Pomoc! Pomoc! Né, né… Pak jsem slyšela zvuky jakoby někdo někoho povalil a zacpal mu pusu, bylo slyšet jenom takové tlumené sténání… Už při prvním výkřiku jsem vstala a šla k pootevřenému oknu. Ale pro velmi hustou mlhu nebylo vidět ven. Tak jsem jenom křikla Dáš jí pokoj! Dál už se nic neozývalo. Cestou k posteli jsem se podívala na budík, bylo asi půl jedné. Za krátkou chvíli, to už jsem zase ležela, jsem zvenku slyšela nějaké zrychlené kroky. Pak nastalo ticho, nikdo nešel, nikdo už nepromluvil.“ Okno místnosti, kde svědkyně spala, je situováno v desátém patře směrem ke zmíněnému lesíku. „Snad je to nějakou ozvěnou,“ vypověděla dál Jirošová, „ale při otevřeném okně je i v našem patře dobře slyšet, co se děje před domem.“ Kriminalisté neměli důvod jí nevěřit. Také další svědkové se totiž shodli na tom, že krátce před jednou hodinou ranní bylo kritické noci slyšet dvě běžící osoby, zoufalé ženské volání o pomoc, sténání, pak následný klid a ticho. Kvůli mlze – „Byla hustá a bílá jako mlíko, z okna nebylo na metr vidět,“ řekla nájemnice z 8. patra Ivana Hajduchová – měli svědci nulový výhled, nikdo proto nic neviděl. Vražda jako rozhlasová hra… K útoku na Kamilu Faitovou došlo tedy s největší pravděpodobností na dohled od jejího bydliště, před domem číslo 1805 v ulici Ivana Sekaniny. Bezvládnou, možná ještě žijící oběť pak vrah zatáhl do nedalekého lesíku. Nejpozději zde dokonal vraždu. Pak oddělil obě ruce v zápěstí a spolu s částí kůže hrudníku a prsy odnesl z místa činu.

(4.) Bydliště Kamily Faitové kam směřovala

(5.) Místo nálezu zdevastovaného těla zavražděné

Analýza trasy oběti vraždy

V první části analýzy je nutné zjistit trasu poškozené, kterou urazila po výstupu z autobusu MHD Ostrava. Zcela jistě víme, že Kamila Faitová vystoupila dne 12.12.1991 v čase 0:40 na zastávce "Duha. Zastávky u tohoto obchodního střediska byly již v té době čtyři. Místním znalcem a badatelem v případu Tomášem byla zastávka výstupu Faitové lokalizována na pozici 49.8434081N, 18.1674250E. V nákresu je označena jako číslo (1.).
Poté žena bezpochyby pokračovala po chodníku k nákupnímu středisku Duha, kde byl svědkem zachycen její hovor s neznámým mužem v těsné blízkosti střediska (2.)
S ohledem na fakt, že žádný člověk nebude bezdůvodně vyhledávat delší a složitější cestu, když má možnost jít po nejkratší trase lze předpokládat, že Faitová se pod střediskem Duha vydala po chodníku souběžně s domy Miroslava Bajera 6036/7 a 6034/4.

Poté pokračovala kolem zadní části domů Náměstí Antonie Bejdové 1789/3 a 1795/4. Na úrovni dnešního domu s pečovatelskou službou Astra odbočila na chodník vedoucí k parkovišti u domu Ivana Sekaniny 1796/7 a 1794/5. Stejnojmennou ulicí pokračovala až kolem domu 1806/3 až do kritického místa vraždy v okolí domu 1805/1 (3.) ze kterého slyšeli svědci volání o pomoc.        
 
Délka předpokládané trasy od zastávky (1.) až do bydliště její matky v ulici Karola Šmidkeho (4.) kam Faitová směřovala činí 740m. Při předpokládané rychlosti chůze menší ženy cca 1,2m/s by tuto trasu zvládla ujít za přibližně 10 minut a 20 sekund. Faitová byla napadena a znehybněna či zavražděna na kótě vzdálenosti 600m a do domu jí chybělo 140m. Do místa napadení by došla podle výpočtu za 8 minut a 20 sekund. 
V kritickém místě vraždy by se tak poškozená měla nacházet přibližně v čase 0:48minut. Svědci popsali její volání o pomoc ale těsně před 1:00. Existuje tak časový nesoulad zhruba v délce 10 minut. Co tedy Kamila Faitová v těch 10 minutách zdržení dělala?   
 

 Analýza chování oběti vraždy

Kamila Faitová vystoupila bezpečně v čase 0:40 z městského autobusu a pokračovala směrem k nákupnímu středisku Duha. To je poslední místo, kde lze konstatovat, že byla živá a zdravá. Proč ale klepala na dveře nákupního střediska a byla už v tuto chvíli v ohrožení života ze strany vraha? Téměř jistě nikoliv.
Svědek Ivo Berki, hlídač v nákupním středisku Duha: „Bylo už po půlnoci. Zdržoval jsem se v prvním patře objektu, z ulice jsem vnímal mužský a ženský hlas. Nevěnoval jsem tomu pozornost, nebylo to nic mimořádného, jenomže pak jsem najednou slyšel zaklepání dole u vchodu. Šel jsem dolů, chvíli mi to trvalo… Viděl jsem, jak od dveří odchází dívka v modré bundě s kožíškem. 
Samozřejmě svědek neviděl klepat ženu na dveře, ale ze situace lze předpokládat, že neklepal muž. Byla tedy dívka v nebezpečí už na tomto místě své cesty domů? Téměř jistě nikoliv. 
Svědek Ivo Berki, hlídač v nákupním středisku Duha: "Ta dvojice spolu nemluvila, ale hlasy, které jsem předtím slyšel, musely patřit jim, jinak v okolí nikdo nebyl… Jejich předchozímu hovoru jsem nerozuměl, mluvili hlasitě, ale nezdálo se mi, že by šlo o hádku".
V jakém psychickém rozpoložení se tedy žena nacházela? Téměř jistě můžeme konstatovat, že se nacházela v bezpečné a celkem komfortní situaci bez pocitu jakéhokoliv ohrožení. Důvodem je opět výpověď svědka Ivo Berkiho: " S odstupem asi dvou metrů šel za dívkou muž". Pokud by se Kamila Faitová střetla u střediska Duha s násilníkem, zcela jistě by volala o pomoc a bouchala by na dveře střediska dále. V žádném případě by ale jako samotná žena nevyrazila do nočního sídliště s neznámým mužem za zády. 

Faitová navíc vyšla směrem po chodníku ke svému bydišti, který míjel v bezprostřední blízkosti panelové domy v ulici Miroslava Bajera 6036/7 a 6034/4. Poté pokračovala kolem zadní části domů Náměstí Antonie Bejdové 1789/3 a 1795/4. Na úrovni dnešního domu s pečovatelskou službou Astra odbočila na chodník vedoucí k parkovišti u domu Ivana Sekaniny 1796/7 a 1794/5, které byly opět plné nájemníků. Stejnojmennou ulicí pokračovala až kolem domu 1806/3 až do kritického místa vraždy.

Po celou dobu měla možnost zamířit ke zvonkům bytových domů nebo volat o pomoc. Neexistuje ale jediný svědek, který by takové jednání popsal. Z chování Faitové bez pochyb vyplívá, že žena muže kráčejícího za ní znala a neměla z něho žádné obavy. 

Svědek Ivo Berki, hlídač v nákupním středisku Duha k popisu neznámého muže: "Byl vysoký asi 180cm, měl sportovní postavu, tmavší, snad zvlněné vlasy… Z oblečení si vzpomínám jen na jeho sportovní obuv s výrazným nápisem, to byla nejzajímavější část z jeho oblečení. Do obličeje jsem tomu muži vůbec neviděl." Popis neznámého muže, v jehož doprovodu byla Faitová naposledy viděna živá odpovídá pozdější podezřelé osobě, kterou policie vytipovala díky jeho dřívějším sexuálním deliktům. Tím mužem byl Petr Schimmerle 1966-1998. Tento muž policii celou dobu tvrdil, že Faitovou nezná a zločin nespáchal. Na detektoru lži později vyšlo najevo, že Schimmerle zná okolnosti vraždy, které může znát pouze pachatel. Později také sdělila Schimmerleho manželka, že se jí muž přiznal, že Faitovou ve skutečnosti zná, ale vraždu nespáchal. V tuto chvíli je ale nutno zdůraznit, že Petr Schimmerle byl sexuální deviant, narkoman a výrobce drog, takže jeho ujištění nemá absolutně žádnou váhu. Navíc policii neustále lhal i při výslechu, takže s ohledem na všechny poznatky byl právě Schimmerle mužem, kterého viděl svědek Berki u střediska Duha a Schimmerle byl i vrahem Kamily Faitové.

Zbývá ještě analyzovat klepání Faitové na dveře střediska Duha. Vzhledem k tomu, že žena nebouchala, ale klepala a později od dveří odkráčela před mužem nešlo o snahu dovolat se pomoci, ale o zcela něco jiného. 
Policie po určitém čase zveřejnila, že na střeše nákupního střediska byla nalezena kabelka oběti vraždy Faitové. Z analýzy vyplívá, že klepání na dveře nákupního střediska nebyla snaha dovolat se pomoci v ohrožení, ale zjistit jak by bylo možné se dostat na střechu Duhy pro kabelku, kterou jí tam Schimmerle z neznámých důvodů hodil. Protože na klepání nikdo zdánlivě nereagoval, Faitová se odebrala celkem v klidu ke svému domovu, kam již bohužel nikdy nedošla. 

• Pokud někdo kritického dne zahlédl uvedenou dvojici nebo zaslechl něco podezřelého, sdělte prosím. Za informace jsem připraven zaplatit domluvenou cenu, stejně tak za fotografie Petra Schimmerleho 1966-1998.                     
• Sbírám jakékoliv informace a materiály o tomto muži včetně fotografií. Za materiály i zaplatím. Zajímá mne jeho pohyb po Ostravě, Praze i Německu, případně jižní části Evropy. 

 jirih385@seznam.cz 

VIII. Deník Právo, redaktor Roman Schuster, 1993, ročník 3., číslo 105, strana 13 
  

(přepis vynikajícího dobového článku o případu vraždy Dity Hrabánkové autora Romana Schustera zcela jistě autorizovaný plk.JUDr.Karlem Malým, budoucím šéfem středočeského 1.oddělení obecné kriminality-laicky oddělení vražd. Čtenáře bych rád upozornil na rozhovor s tehdejším majorem Malým, který v roce 1993 z neznámých důvodů vůbec nezmiňuje vraždu Faitové, o které ale musel vědět.)  

Ta vražda tenkrát před necelým rokem otřásla celou republikou. Něco podobného tu ještě nebylo... Případ, který se zapíše do dějin nejen naší, ale i evropské kriminalistiky, případ, který je v análech policie veden pod strohým označením DITA HRABÁNKOVÁ-VRAŽDA. 

Tělo mladé dívky objevila při svém cvičení v průhonickém parku policejní zásahová jednotka. Náhodou. Pouze vrah mohl totiž mohl tušit, že tělo své oběti pohodil právě tam, mezi několik smrčků nedaleko od polorozbořené parkové zídky, na místo, kam vkročí jen málokdo. Jen těžko lze považovat policisty ze zásahové jednotky za změkčilce. Po pohledu, který se jim naskytl té červnové noci se jim zastavil dech všem bez výjimky.
V torzu ženského trupu, které před nimi ležel chyběly vnitřní orgány. To bylo 9. června. Vyšetřování případu, který neměl v Československé kriminalistice obdoby se rozběhlo na plné obrátky. Ihned byl vytvořen speciální vyšetřovací tým. Muži ze středočeské kriminálky vypracovali bezprostředně po nálezu těla dvě verze případu.
První počítala s tím, že vraha ke spáchání hrůzného činu vedly sadisticko-sexuální pohnutky. Druhá, která byla v počátcích atraktivní zejména pro tisk a které se policisté i lékařské kapacity bránili, protože věděli co může ve veřejnosti způsobit, ale chtě nechtě jí museli prověřit, vycházela z toho, že orgány z dívčího těla byly vyjmuté za účelem transplantace. Nyní po několika měsících se k případu vracíme. Bez nadsázky má nádech případu století. 

Do Itálie už neodjela

Jen několik málo hodin po oběvení těla policisté zjistili, že dívka se jmenovala Dita Hrabánková. Věk Jednadvacet let, střední vzdělání, modré oči. Její zmizení oznámila matka, s níž Dita žila 28.května. Den předtím odešla Dita odpoledne z domu a bez toho, aby předem cokoliv oznámila se na noc nevrátila. To nebylo obvyklé u dívky, která žila spíše poklidným životem. Svým způsobem však Dita byla přecijen výjimečná. Nevyhledávala příliš mnoho kontaktů se svými vrstevníky, byla spíše samotářská. Možná v tom hrála roli i snaha, s níž se nikdy netajila, odjet pracovat do zahraničí a případně se tam i vdát. I proto podala pár dní před svým zmizením v podniku IPS, kde pracovala výpověď. I proto se zřejmě učila italsky. Naplánovala si cestu do Itálie, část léta chtěla strávit v Benátkách. Právě z toho důvodu se podrobila několika důkladným lékařským prohlídkám. Právě ony v počátcích vyšetřování do jisté míry potvrzovaly vyšetřovací verzi směřující k obchodu s lidskými orgány. Tu však postupně vyloučili lékařské kapacity a nakonec ji do ústraní odsunuli i policisté. 
Vyšetřování případu hned od jeho začátku, tedy od oné červnové noci v průhonickém parku, provázel až překvapivý nedostatek jakýchkoliv stop, byť sebenepatrnějších záchytných bodů. Byla to náhoda nebo to, čemu se říká nadsazeně dokonalý zločin? Veřejnost sledující pravidelně informace o celém případu (snad žádná vražda nebyla v poslední době tak podrobně sledována tiskem jako tato) byla znepokojena ještě více než policie. Ta totiž stále doufala, že se přecijen nějaká stopa objeví. Vyslechla desítky svědků, kteří dle jejího názoru mohli vnést do případu trochu světla, ale byly z toho jen dohady. 
Zřejmě nejzajímavější se ukázala výpověď jednoho Ditina známého, který dívku viděl právě 27.května, kdy naposled odešla z domu, na Malé straně v ulici Na Újezdě údajně ve velkém zahraničním voze. Údajně směřoval z Prahy ven. Úmyslně používám výraz udajně, protože kromě toho, že si není jistý, byla-li to opravdu Dita, k barvě či typu auta udává v protokolu, že snad bylo tmavé. U tohoto poznatku stopa končí.
Další stopa vedla k chlapci, kterého měla Dita potkat den před svým zmizením v autobusu městské hromadné dopravy, směřujícím na Spořilov, k jejímu bydlišti. Jeho existenci se však policii potvrdit nepodařilo. To všechno jsou domněnky.
Jediným hmatatelným důkazem, který policie měla v ruce bylo Ditino tělo, brýle a lodička, které byly nalezeny pár dní po objevení mrtvoly uprostřed obylného lánu za průhonickým parkem. Nic víc, nic míň. Snad jen to, že Dita nebyla pohlavně zneužita. Pachatel však dobře věděl, že jednu chybu přecijen udělal. Ta chyba byl způsob, jakým bylo dívčino tělo otevřeno. 

Usmrtil ten, kdo pitval

Zpočátku se zdálo, že právě tato stopa jasně potvrdí domněnku o možnosti využití orgánů například pro potřeby transplantace. Poté co se naše největší kapacity k této možnosti vyslovili negativně (hlavní roli v tom hrály nejen nutnost vysoké sterilnosti takového zákroku a rychlost s jakou musí být příslušný orgán voperován do těla příjemce, ale i způsob, jakým byla dívka usmrcena-měla proraženou lebku) otevřela prostor pro další směr v pátrání-vrah se musel téměř dokonale vyznat v tom, jakým způsobem se otevírá lidské tělo při pitvě. 
"Zaměřili jsme se na lidi, kteří jakýmkoliv způsobem mohli přijít do styku s pitvanými. Nelze pochopitelně vyloučit, že vrah byl právě z tohoto okruhu", řekl mi v Bartolomějské ulici číslo 4. major Karel Malý, muž, kterému případ Dity Hrabánkové nedává už několik měsíců klidně spát. Ani tato stopa však konkrétní výsledky nepřinesla. Po pachateli jakoby se slehla zem. 

Jako zatím zbytečná se ukázala expertiza smotku vlasů nalezených v dívčině těle, kterou provedli specialisté v Bernu. Ani ony vraha příliš nepřiblížily. Na podzim loňského roku však o sobě přecijen dal vědět. Na okraji Prahy byla nalezena kabelka, která nadevší pochybnost patřila Ditě Hrabánkové. Jisté je i to, že se na místě nálezu objevila až bezprostředně před jejím nálezem, byla totiž takřka neporušená. Otisky i další stopy však znovu jaksi chyběly. Je možné aby platilo, že čím závažnější zločin, tím těžší je dopadení jeho pachatele, ptám se majora Malého. "Právě v takových případech není možné srovnávat s podobnými případy. o to je vyšetřování složitější. Něco obdobného není známé ani v Evropě. Musíme dál prověřovat všechny možné varianty a snad i čekat, že pachatel udělá chybu. "Těžko však říci, jak ta chyba bude vypadat". 

Tady zatím všechny nitky vedoucí k dopadení pachatele končí. Policie rozpustila speciální vyšetřovací tým, ale případ, který svojí brutalitou i tajemností v mnohém připomíná dnes již legendární vraždu Otýlie Vranské, v žádném případě neodložila ad acta. Vrah je totiž stále ještě mezi námi.     

IX. Vražda Dity Hrabánkové 1992 - analýza místa činu

Upozornění: V materiálu jsou rozebírány skutečnosti, které vychází z policejních podkladů a jsou vytvářeny verze možného průběhu událostí vraždy mladé dívky za účelem získání dalších možných poznatků a konečného objasnění strašlivého zločinu z 90 let. Text není vhodný pro citlivé povahy, děti a zúčastněné osoby na případu z řad rodiny poškozené. Text popisuje možný postup pachatele, ale může i evokovat nesmírnou hrůzu, které byla oběť vraždy vystavena než ji osvobodila smrt. Prezentace studie má za účel probudit vzpomínky v lidech, kteří mohou dodnes znát závažné skutečnosti a mohou pomoci k objasnění případu. Nejde v žádném případě o honbu za senzací nebo využití případu zavražděné dívky k vytváření finančního zisku.      

1/2026
Vražda Dity Hrabánkové z jara roku 1992 patří k našim nejzáhadnějším kriminalistickým pomníkům polistopadové éry. Krásná mladá dívka (21) zmizela 27.května v odpoledních hodinách v pražských Vršovicích. Její tělo bylo náhodně nalezeno 9. června v odlehlé části Průhonického parku, pod nízkým smrkem zbavené téměř všech vnitřních orgánů. 

Policie spustila ihned po vraždě do té doby nepředstavitelnou aktivitu za účelem dopadnout vraha mladé dívky. I přes veškerou snahu se toto nepodařilo a případ je dodnes neobjasněný. V současné době se mu věnují pouze badatelé z řad občanů a policie již zřejmě na objasnění rezignovala nebo vraha zná, ale z důvodu jeho úmrtí již případ uzavřela. Existují neoficiální informace, že případ je zmrazený - uložený na policejním prezídiu bez možnosti jeho otevření. 

Za 34 let od vraždy Dity Hrabánkové poskytla policie určité informace zejména novinářům, kteří se případu věnovali. Díky nim se na veřejnost dostaly určité materiály z policejního spisu, které dokazují, že policie po celou dobu zatajuje závažné skutečnosti a poznatky, které zcela mění pohled na tento zločin. Jde ale o zcela standartní postup vyšetřovací orgánů všude na světě, konkrétně utajit skutečnosti, které může znát pouze pachatel trestného činu z důvodu jeho budoucího usvědčení.

Po téměř 30 letém bádání v tomto případu jsem si téměř jistý, že pachatelem je ostravský sexuální deviant Petr Schimmerle (1966-1998), který byl důvodně podezřelý ze spáchání téměř identické vraždy Kamily Faitové v Ostravě v prosinci 1991 a který údajně zemřel v Německu v roce 1998 na předávkování drogami v policejní cele.  Schimmerle zmizel do Německa v průběhu léta 1992 za svou částí rodiny velmi krátce po vraždě Dity Hrabánkové i přesto, že se mu v této době narodila dcera. Musel mít tedy skutečně pádný důvod. V analýze nebudu rozebírat argumenty pro a proti tomuto muži. V analýze se chci přiblížit zjištění kde zemřela Dita Hrabánková a jak celé dílo hrůzy pachatel provedl.
 
Rekapitulace faktů

Tělo Dity Hrabánkové bylo nalezeno v odlehlé části průhonického lesoparku u rozbořené zídky, přes kterou pachatel pravděpodobně tělo přinesl z vnější části parku, neboť vnitřní areál parku byl ve večerních a nočních hodinách uzavřen. Pachatel tělo pečlivě ukryl-vtáhl pod nízký smrk, kde nebylo vidět ani případným kolemjdoucím. Tělo bylo nalezeno náhodně při nočním tréninku policistů zásahové jednotky díky zápachu z jeho tlení. Místo nálezu mrtvoly je označeno číslem (1.) a vedla k němu polní zemědělská cesta od osnického hřbitova (4.) vyznačená silnou čarou. 
Podstatné je, že policie po ohledání nálezu oficiálně potvrdila, že místo nálezu těla není místem činu. Kde byla Dita Hrabánková zavražděna zřejmě policie záměrně tají nebo tento fakt skutečně nezná, protože tělo bylo nalezeno až zhruba po 2 týdnech, kdy mohly být stopy nenávratně zničeny. Existují tak dvě oficiální vyšetřovací verze. Pachatel zavraždil dívku někde v okolí místa nálezu nebo tělo přivezl motorovým vozidlem a na místě ho pouze ukryl.  

Motiv vraždy Dity Hrabánkové

Vražda bez motivu neexistuje a stejné to bude i v případě zločinu provedeném na Ditě Hrabánkové. I v tomto případě existují dvě vyšetřovací verze z nichž jedna je použití orgánů pro transplantace a druhá počítá s motivem pachatele - těžkého sexuálního devianta s nekrofilním zaměřením. 
I v tomto případě nám policie zatajuje skutečnosti, které jsou podstatné a které si opět připravovala pro případ dopadení vraha a jeho usvědčení, případně jeho podrobení polygrafu. 
Díky vynikající práci novinářů, kteří se o případ v minulosti zajímali máme dnes k dispozici "uniklé" fotky z trestního spisu i fotky z pitevní zprávy, které osvětlují nový pohled na strašlivou vraždu mladé dívky.

Sadistické běsnění sexuálního devianta před vraždou 

Dita Hrabánková byla zavražděna tupou ranou do pravé části lebky. Tato informace je v případu veřejně prezentovaná a jde o oficiální stanovisko policie. Tvar lebeční oblomeniny vypovídá o tom, že vražedným nástrojem bylo zřejmě těžké kladivo. Pitevní zpráva totiž na lebce poškozené eviduje celkem tři změny:

4.Oblomenina lebky, 6.puklina na levé spánkové kosti, 7.puklina probíhající na spodině lebky.

Z těchto údajů patologa lze vyvozovat, že úder do lebky byl proveden na ležícím těle s opřenou hlavou o terén. Z tohoto důvodu došlo k extrémní devastaci celé lebky.   

Již méně známým a neveřejným faktem je, že oběť vraždy měla zlomenou také pravou lopatku, do které musel směřovat tvrdý úder předcházející smrtelné ráně do lebky. Tyto poznatky jednoznačně ukazují na pachatele jakožto útočného sadistu. 

Dita Hrabánková byla ale před svou smrtí podrobena dalšímu extrémnímu násilí, které policie po celou dobu před veřejností tají. Z pitevních fotografií uveřejněných v TV pořadech je i laicky viditelné, že například levá noha oběti obsahuje množství bodných a řezných ran zejména v oblasti lýtka a kotníku. Zdá se, že pachatel dokonce vyřezal do tkáně jakýsi obrazec připomínající písmeno "A". 

Pitevní zpráva označuje: 14.Krevní výron pod levým kolenem, 15. Krevní výron na levém bérci 

Na fotografii oběti z pitevního stolu jsou opět viditelné bodné a řezné rány i krevní podlitiny vykazující zřejmě vitální reakci. 

Dívka byla zcela jistě před svou smrtí, možná už v bezvědomí podrobena neskutečnému násilí ze strany svého vraha. 
Následné vyjmutí tělesných orgánů a tkání pouze potvrzuje jednoznačnou verzi vraha, jako nekrofilního sadisty a nikoliv provedení zločinu za účelem transplantace orgánů. Orgány mohly být skutečně vyvezeny do zahraničí a obchodovány. Nikoliv jako transplantační materiál, ale jako materiál pro stejné nekro-devianty jakým byl sám pachatel.

Kde je místo činu v případu vraždy Dity Hrabánkové?

Místo činu dle oficiálních informací nezná ani policie. Já tomuto tvrzení nevěřím a jsem si jistý, že detektivové moc dobře vědí, kde byla Dita Hrabánková zavražděna a pravděpodobně i pitvána. Pro veřejnost je ale tato informace nepřístupná a je skryta hluboko ve spisech. 
Díky skvělé místní znalosti z dané doby (dnes je oblast zastavěná domy) jsem přesvědčen, že místo činu jsem lokalizoval s velkou přesností. 

Všeobecnou informací je fakt, že v obilí někde kolem místa nálezu těla policie našla brýle poškozené a jednu její botu. Díky televiznímu pořadu pana Motla máme k dispozici i fotografii tohoto místa, která pochází přímo z policejního protokolu. Tento fakt sám o sobě naprosto nic nevypovídá. Díky kolegům badatelům z webu Alef investigation jsem získal dobový článek deníku Právo 1993 (výše uveřejněn přepis), kde jeho autor Roman Schuster píše toto: "Jediným hmatatelným důkazem, který policie měla v ruce bylo Ditino tělo, brýle a lodička, které byly nalezeny pár dní po objevení mrtvoly uprostřed obylného lánu za průhonickým parkem". Původně jsem počítal s variantou, že pachatel věci přinesl na toto místo dodatečně, jako provokaci policie. Teprve když jsem si článek pozorně pročetl poněkolikáté jsem zaznamenal zmínku o prostředku obylného lánu. Zde ja právě klíč k řešení záhady. 
Policie tyto věci nepřehlédla, ale protože byly umístěny stovky metrů od místa nálezu těla a uprostřed obilí, při první obhlídce nebyly nalezeny. 
Pokud se čtenář pozorně zadívá na policejní fotografii místa nálezu v obilí, pak v dálce uvidí vyšší náletové dřeviny (2.). Jde o stromy u polní cesty z Dobřejovic, která vedla do průhonického parku. 

Na letecké mapě, která je jen o 2 roky starší (1994) než fotografie policejní je tato zeleň označena rovněž číslem (2.). Na mapě z léta 1994 je rovněž zřetelné pole s obilím, které je na stejném místě jako v roce 1992.

Porovnáním obou pohledů na zeleň v pozadí bylo určeno, že místo v obilí, kde policie nalezla věci poškozené Hrabánkové se nachází v prostoru označeném kružnicí a číslem (3.). Zde je místo činu vraždy Dity Hrabánkové.

Tudy nechal vrah běžet dívku obilím, aby jí dostihl a ranami kladivem v obilí zavraždil. Poté jí v obilí patologickým způsobem vyjmul orgány z těla a tělo odnesl na místo nálezu v oboře. Podvázání tenkého střeva mělo podle mého názoru ryze praktický význam. Zajištění obsahu střev pro transport několik stovek metrů do obory. K podvázání použil pachatel smotek vlasů, který sebou nosil jako fetiš a téměř jistě šlo o trofej z jiné vraždy jiné ženy. Pachatel této vraždy byl velmi silný a fyzicky zdatný muž, který dokázal ženu zavraždit velmi brutálním způsobem a nedělalo mu problém tělo odnést stovky metrů daleko. 
Pro lidské orgány se po uložení těla zřejmě do pole vrátil. 

Na inkriminované místo přijel s Ditou autem nebo případně na motocyklu což by odpovídalo realitě, že dívku toho odpoledne neviděl jediný svědek na silnici či v MHD. Případně mohla být žena již znehybněna v zavazadlovém prostoru osobního auta nebo dodávky. 

Kdo z případných svědků viděl dne 27.5.1992 v podvečerních hodinách podezřelý pohyb na polní cestě od osnického hřbitova k parku nebo viděl jakékoliv motorové vozidlo, sdělte prosím na mailovou adresu

jirih385@seznam.cz          

X. Znalecký posudek prof.MUDr. Milana Srcha CSc. k vraždám Kamily Faitové a Dity Hrabánkové

V lednu 1994 zadal Středočeský krajský úřad vyšetřování vypracování komplexního posudku z oboru soudního lékařství, vztahujícímu se k vraždám Kamily Faitové z konce roku 1991 a Dity Hrabánkové z poloviny roku 1992. Vypracováním byl pověřen prof.MUDr. Milan Srch CSc z Ústavu soudního lékařství v Hradci Králové. 
Cílem posudku bylo mimo jiné zjistit, zda měl pachatel vražd dívek odborné znalosti z oblasti anatomie a jaké míry tyto znalosti případně dosahovaly. 
Posudek měl také zodpovědět, zda mají obě vraždy nějaké společné znaky a zda mohl obě vraždy spáchat jeden pachatel.  
Zhruba v polovině roku 1994 byl středočeském úřadu vyšetřování předán vysoce odborně vypracovaný elaborát, z něhož uvádím některé informace čerpané z knihy Viktorina Šulce "Démon v mém srdci, kapitola: Dvě strany jedné mince?. 

• "Autor posudku svědomitě konzultoval možnosti pitvy lidského těla mezi pracovníky v oblasti veteriny či mezi řezníky na jatkách. Na základě jejich odpovědí mimo jiné dospěl k závěru, že esovitý způsob oddělaní kloubu, například kloubu mezi hrudní kostí a klíční kostí, laik neumí ani nezná, zmíněné profese ho však ovládají vcelku bezpečně".
• "Dle zkušeností pachatele lze předpokládat trvání manipulace s jedním tělem v časovém úseku 60-120minut. Manipulaci mohla provádět jedna osoba a v obou případech se může jednat o jednoho pachatele". 
• "Při manipulace s tělem Dity Hrabánkové lze předpokládat určité profesní zkušenosti s otevíráním tělních dutin, odstraňováním kostí a vnitřních orgánů. Pachatel by mohl pocházet z okruhu s nižším (pitevní sanitář), středním (pitevní laborant), i vysokoškolským (lékař) zdravotnickým vzděláním. Ale způsobilým k těmto úkonům mohl být i řezník, veterinář, asanační pracovník, možná i hrobník či informovaný pracovník pohřební služby či krematoria. Nelze však vyloučit ani pachatele, který má jen praktické zkušenosti s hospodářskými zvířaty při jejich zabíjení."
• "Souhrně lze říci, že manipulace s vnitřními orgány Dity Hrabánkové byla odbornější a zřejmě trvala i delší dobu než u Kamily Faitové. 

Shodné znaky v obou případech jsou:

1.Žebra byla oddělena od hrudní kosti v místech chrupavek
2.Byla otevřena hrudní i břišní dutina
3.K manipulaci byl použit ostrý nástroj
4.Rozsáhlost a četnost poranění mají povahu sadistického jednání

Možné shodné znaky jsou:

1.Násilí nebylo pravděpodobně zaměřeno na zevní a vnitřní pohlavní orgány. U Dity Hrabánkové to však nelze s určitostí prokázat vzhledem k hnilobným změnám.
2.Nedošlo k prokázané souloži s ejakulací spermatu, byť u Dity Hrabánkové nelze tuto eventualitu prokázat, důvody dtto jako v předchozím bodě.
3.Mohlo jít v obou případech o rdoušení
4.Mohly být odřezány prsy a odneseny k pozdějšímu ukájení. Jaká byla velikost prsů obou žen? Toto lze dodatečně zjistit dle velikosti podprsenky.

Rozdílnost obou vražd:

1.U Dity Hrabánkové byly vyjmuty hrudní a břišní orgány až na část tlustého a tenkého střeva a část břišní srdečnice a možná i krční orgány. U Kamily Faitové byla vyjmuta část tenkého střeva a velká předstěra, nelze poznat, zda byly pachatelem odneseny krční orgány a neúplná hrudní kost. Bylo zhmožděno srdce a vytržena část tenkého střeva. 
2.U Dity Hrabánkové působilo tupé násilí na hlavu a pravou lopatku. Hlava Kamily Faitové byla pravděpodobně neporaněna. 
3.U Kamily Faitové byly amputovány obě ruce, u Dity Hrabánkové nikoliv. 
4.Amputací získané ruce Kamily Faitové by mohly být použity k onanii ženskou rukou. 

XI. Analýza chování a osobnosti oběti vraždy Dity Hrabánkové 

Vražda Dity Hrabánkové je jedním z nejzáhadnějších a dosud neobjasněných kriminálních případů naši země. Dívka byla po zhruba 14 dnech od pohřešování nalezena mrtvá v areálu průhonického parku. Pachatel ji sadistickým způsobem mučil, zavraždil a odebral jí tělesné části a vnitřní orgány. Nikdy nebyl dopaden.

Mimo otázky, kdo byl jejím vrahem existuje spousta otazníků v chování Dity před jejím zmizením a vraždou. Z behaviorálního hlediska udělala Dita Hrabánková několik nestandartních věcí, které mohou být klíčem k objasnění dávné vraždy. Největší otázkou je fakt, zda Dita svého vraha potkala náhodou nebo se s ním nějak blíže znala, případně z jakého důvodu reagovala na jeho návrh schůzky v době, kdy se věnovala pouze přípravě svého odjezdu do Itálie a dle všech poznatků i delšího pobytu v této zemi. Za velmi dlouho dobu soukromého bádání jsem zjistil mnoho dalších informací o oběti, které nejsou svědecky potvrzené a nemohu je veřejně prezentovat. Otázky ale zůstávají. Kdo vlastně byla tato dívka ve skutečnosti a jak se její kroky protnuly s kroky brutálního sadistického a zřejmě i sériového vraha?

Osobnost Dity Hrabánkové

Dita Hrabánková byla bezesporu nesmírně inteligentní mladá žena a svou osobností v dané době absolutně výjimečná. Její gymnazialní profesor ji hodnotil jako extrovertní sangvinistický typ s vůdčí schopností v kolektivu. Vždy příjemná, usměvavá. 
Psychologický profil oběti vytvořený psychologem PhDr.J.Spurným hodnotí oběť zločinu rovněž jako temperamentní a extrovertní typ ženy, která měla ráda společnost.    
Dita byla nesmírně cílevědomá dívka, která se ve svém volném čase učila angličtinu a italštinu. Netajila se také tím, že by se ráda v Itálii provdala. ve vztahu k ostatním lidem byla přátelská, vystupovala spíše skromně. 

(Jedna z vyšetřovacích verzí policie pracovala s tím, že právě její povahové vlastnosti mohly zapříčinit nával agresivity pachatele. Jde o naprostý nesmysl. Dívka se stala obětí těžkého útočného sadisty - predátora, který si ji jako oběť vybral a podřídil vše tomu, aby jí dostal na určené místo a mohl nechat průchod svému deviantnímu jednání.)     

Dita Hrabánková pracovala po škole v podniku Inženýrské a Průmyslové stavby Praha - závod 09 Stodůlky, jak samostatná ekonomka. Ve skutečnosti byla ale řadovou evidentkou daňových dokladů do systému účetnictví. V podniku byla představitelkou nové mladé generace, která ovládá práci na PC.         
S uvedenou prací rozhodně nebyla spokojena, protože se maximálně věnovala získání práce v zahraničí konkrétně v Itálii a v době před vraždou dala v IPS výpověď což jednoznačně dokládá, že do kanceláře se již nehodlala vrátit.

Hledání práce v zahraničí

Hledání práce v zahraničí je v případě Dity Hrabánkové samostatnou kapitolou, která místo objasňování přináší mnoho dalších otázek.  
V průběhu roku 1992 kontaktovala Dita italskou??? organizaci MARCEM (MARCEMO?), která nabízela zprostředkování práce vychovatelek a pečovatelek v této zemi. Dita prošla nezvykle přísnou lékařskou kontrolou zahrnující testy na HIV a údajně i další specializovaná vyšetření připomínající předoperační proceduru.   
Dita se několikrát setkala s dodnes neznámou obchodní zástupkyní této organizace, Češkou, která byla v té době údajně na mateřské dovolené nebo byla snad dokonce těhotná. Zvláštní je, že tato žena zmizela zhruba týden před zmizením Dity Hrabánkové a policii se tuto ženu nepodařilo nikdy ztotožnit. Dle informace spisovatele Viktorina Šulce získala Dita určité podezření na nekalé praktiky této společnosti a při pátrání zjistila, že společnost musela svou činnost ukončit pro porušování italských zákonů. Jak toto dívka zjistila a o co konkrétně šlo pan Šulc neuvádí. 
Mimo hledání zaměstnání v cizině přes agenturu si Dita psala také se svou italskou kamarádkou Tizianou, která se pro ní snažila získat místo v Itálii a na přelom května a června 1992 si dívky naplánovaly týdení dovolenou v Benátkách. V pátek 29.5.1992 tak měla cestovat se zájezdem údajně na týden do Itálie. Lístek si zakoupila u cestovní kanceláře Machač Travel zřejmě právě v úterý 26.5.1992 či den předem.
Vzhledem k výpovědi v práci a snaze najít v Itálii životního partnera je velmi pravděpodobné, že Dita měla v úmyslu v Itálii zůstat na delší dobu a po týdnu se zpět do ČSFR už nevracet. 

Středa 27.5.1992 - Kritický den zmizení Dity Hrabánkové 

Dita Hrabánková byla v úterý 26.května 1992 na návštěvě u své kamarádky Jany H. na Vinohradech. Z jejího bydliště na Náměstí Míru odcestovala kolem 19.hodiny metrem na stanici Flora, kde hodlala na zastávce autobusu v Jičínské ulici přestoupit na autobus jedoucí do jejího bydliště na sídlišti Spořilov. Na této zastávce či přímo v autobuse ji oslovil údajně vysoký, štíhlý blondýn Marek. Společně odjeli linkou 136 a poblíž Ditina bydliště v Dunické ulici na Spořilově si domluvili schůzku na následující den. Sraz v 17:00 ve Vršovicích před Koh-i-noorem.
Dívka se o Markově existenci zmínila před svou sestrou Lucií a přestože jí prý moc sympatický nepřipadal, druhý den vyrazila na domluvenou schůzku. Dita předpokládala, že bude do 21:00 hodin doma a zajdou se svou sestrou do nově otevřeného baru, pravděpodobně v bloku jejich domu. Ke svým blízkým se již Dita nikdy nevrátila. 

Právě v této pasáži se skrývá jedna ze základních otázek na jednání Dity Hrabánkové. Víme bezpečně, že dívka měla zakoupený lístek na autobus do Itálie, víme na 100%, že dala výpověď ve svém podniku. Podle výpovědi sestry víme, že Ditě Marek nepřipadal moc sympatický. 

Co tedy vedlo Ditu k tomu, že v poměrně hektickém týdnu plném zařizování, při úmyslu opustit na delší dobu pracovně svou vlast šla na schůzku s naprosto neznámým mužem, kterého potkala v MHD a který ji nijak zvláště nepřitahoval a dokonce jí nepřipadal ani sympatický?
Existuje pouze jedna jediná verze, při které by dívka v této situaci zřejmě reagovala na schůzku. V případě neznámého "Marka" muselo by jít o Čecha žijícího v cizině, který ji uchvátil možnostmi zařízení zaměstnání v cizině a dívka tuto šanci nemohla propásnout. 

Kdo byla skutečně Dita Hrabánková? 

Na tuto otázku může odpovědět pouze člen její rodiny a zejména sestra žijící mnoho let v zahraničí. Ta byla bezpochyby její důvěrnicí a té se na 100% svěřovala s osobními věcmi.

• Dita velmi ráda navštěvovala diskotéky a ráda se bavila ve společnosti. Zhruba týden před svým zmizením navštívila Dita diskotéku Eden a to v pracovním týdnu ze středy 21.5 na čtvrtek 22.5. odkud se vrátila taxíkem zhruba ve 2:00hod. Asi 2 týdny před zmizením se také vracela v nočních hodinách taxíkem z diskotéky, přičemž je sledoval jiný vůz taxislužby až k jejímu bydlišti. Řidič ji doprovodil domů a neznámé taxi odjelo. 
• Ve středu 27. nebo až ve čtvrtek 28.5.1992 viděl údajně Ditu Hrabánkovou v jedoucím vozidle její kolega z práce Václav V., který ji spatřil v projíždějícím vozidle Ford Sierra. Dívka prý seděla na sedadle spolujezdce a na svého kolegu mávala. Čas 20:00, oblast Karmelitská ulice, Malá Strana. Popis řidiče neodpovídal blonďatému Markovi z autobusu MHD. Kriminalisté svědectví nepovažují za příliš průkazné, svědek uvádí, že nemohlo jít o omyl. 
• V roce 1994 došlo v Praze k brutální sadistické a dodnes neobjasněné vraždě mladé prostitutky Evy Manové. V této souvislosti se po několika letech přihlásila svědkyně důchodkyně paní Jaroslava, bývalá šatnářka z hotelu Ambassador. Tato paní tvrdila, že zná vraha Evy Manové. Měl jim být pohledný mladý muž "Franta" shodující se s popisem záhadného Marka v případu Hrabánkové. Paní Jaroslava navíc tvrdila, že tohoto muže viděla v hotelu Ambassador při výkonu své funkce šatnářky v doprovodu zavražděné Dity Hrabánkové. Muž prý navštěvoval taneční zábavy v pražském podniku Kaskáda. Tatínek Evy Manové je nebo byl za svého života přesvědčen, že jeho dceru zavraždil ostravský deviant Petr Schimmerle 1996-1998. Pokud je toto svědectví pravdivé, pak jde o spojující prvek mezi vraždami Faitové a Hrabánkové.                   
• Přesně půl roku po činu 27.11.1992 byla v Malešickém lesoparku nalezena její kabelka s obsahem. Občanský a řidičský průkaz, hnědá kožená peněženka s hotovostí 2,30kč, zápisník ve tvaru srdíčka, zápisník se zahraničními adresami, zápisník s převážně tuzemskými adresami a telefoními čísly, vizitky, fotografie. Nervově paralytický plyn ve spreji. Osobní deník oběti pro rok 1992 si vrah ponechal. Zásadní otázka tak zní. K čemu potřebovala řadová referentka stavební firmy IPS zápisníky s tuzemskými a zahraničními adresami a telefonními čísly? Další otázkou je, proč si pachatel ponechal její deník, když všechny ostatní věci uložil do její kabelky a umístil na veřejném místě.      
• Pohřešování dcery oznámila matka dne 28.5.1992 v 19:30 na spořilovské služebně policie. Dita tedy nebyla celou noc doma a téměř polovinu dalšího dne, přestože měla domluvenu akci s mladší sestrou Lucií. Z jednání matky je téměř jisté, že situace, kdy Dita nespala doma byla běžná. Kde tedy dívka v noci bývala, když policejní spis nehovoří o žádné partnerovi 21 leté ženy?  

Závěrem

Případ nekrosadistické vraždy mladé inteligentní dívky přináší otazník nejen ohledně pachatele, ale také ohledně samotné oběti. Kdo může po mnoha letech přinést do případu nové informace, ať napíše na uvedenou mailovou adresu. Jsem přesvědčen, že Dita Hrabánková se stala obětí mnohonásobného a dosud neodhaleného sériového vraha, páchajícího své zločiny u nás i v celé Evropě. 

jirih385@seznam.cz 
    

XII. Místo a způsob zmizení Dity Hrabánkové 

únor 2026

Následující text je pouze možnou verzí autora vycházející s veřejnosti známých okolností a není podpořen jakýmkoliv důkazem či poznatkem z vyšetřování případu. Verze je vytvořena jako behaviorální analýza možného chování pachatele vraždy za účelem vylákání své oběti na místo činu. Vzhledem k uplynulému času 34 let, kdy policie nedokázala rekonstruovat pohyb poškozené Hrabánkové kritického dne není vyloučeno, že se níže uvedená verze skutečně přibližuje reálnému sledu událostí nebo jej dokonce popisuje a případní svědci si mohou vzpomenout na podrobnosti.          

V případu dosud neobjasněné vraždy Dity Hrabánkové existuje několik nezodpovězených otázek. Mezi ty nejzáhadnější patří jak se Dita dostala na místo nálezu jejího těla, aniž by ji kdokoliv a kdekoliv spatřil mimo svědka Václava V., jehož svědectví policie zřejmě nepovažovala za věrohodné.  

Fakta z policejních protokolů

Dita Hrabánková byla v úterý 26.května 1992 na návštěvě u své kamarádky Jany H. na Vinohradech. Z jejího bydliště na Náměstí Míru odcestovala kolem 19.hodiny metrem na stanici Flora, kde hodlala na zastávce autobusu v Jičínské ulici přestoupit na autobus jedoucí do jejího bydliště na sídlišti Spořilov. Na této zastávce či přímo v autobuse ji oslovil údajně vysoký, štíhlý blondýn Marek. Společně odjeli linkou 136 a poblíž Ditina bydliště v Dunické ulici na Spořilově si domluvili schůzku na následující den se srazem v 17:00 ve Vršovicích před Koh-i-noorem.
Dita se o Markově existenci zmínila před svou mladší sestrou Lucií a přestože jí prý moc sympatický nepřipadal, druhý den vyrazila na domluvenou schůzku. Od této chvíle ji mimo svého vraha nikdo živou nespatřil.
Tělo Dity Hrabánkové bylo nalezeno dne 9.6.1992 zamaskované v lesním porostu odlehlé části průhonického lesoparku a zbavené vnitřních orgánů.  

Pátrací akce, která nemá obdoby

Téměř ihned po zveřejnění nálezu těla mrtvé dívky a jeho stavu začala policie intenzivně pátrat nejen operativní cestou, ale také s pomocí veškerých sdělovacích prostředků dané doby.      
Jako pamětník události musím říci, že podobnou popularitu věnovanou ve sdělovacích prostředcích nějakému kriminálnímu případu jsem od té doby nikdy nezažil a nebylo srovnatelné ani s kauzou orlických vražd. Fotografie tváře dívky byla notoricky známá z televize i denního tisku. I občan, kterého kriminální případy nezajímají se prostě nemohl dopadům medializace případu vyhnout.

Policii logicky zajímal zejména pohyb poškozené v kritickém dni jejího zmizení a zvláště po 17. hodině. Lze předpokládat, že fotografii dívky a výzvu policie muselo číst statisíce Pražanů včetně těch, kteří bydleli ve stejné části Prahy jako ona, tedy Spořilov-Záběhlice. 

Prakticky do dnešních dnů bylo výsledkem této pátrací akce pouze jedno svědectví spolupracovníka Dity z IPS, který tvrdil, že ji viděl v jedoucím autě v Karmelitské ulici, ale například nebyl schopen určit barvu vozu. Policie se k svědectví stavěla velmi rezervovaně a myslím, že ho nepovažovala za důvěryhodné. Svého času média také spekulovala o starší paní, která údajně Ditu znala a chtěla s ní navázat hovor na stanici Koh-i-noor, ale Dita se prý rozhovoru bránila a paní měla pocit, že kousek od ní postávající mladík k ní patří. Zřejmě šlo ale o fámu, protože policie nikdy ani nenaznačila existenci této svědkyně. 

Faktem tedy zůstává, že Ditu po odchodu ze svého bydliště neviděl v hlavním městě jediný důvěryhodný svědek, který by policii dokázal nasměrovat v pátrání!       
Za naprosto vyloučený tak považuji fakt, že by vrah s Ditou cestoval MHD. Není prostě možné, aby Ditu nikdo ze spolucestujících neviděl. Přitom by musela v odpoledních hodinách cestovat autobusem 136 do Vršovic což by muselo sledovat stovky párů očí. 

Dita Hrabánková podle mého názoru v kritické době po 17:00 do žádného autobusu nikdy nenastoupila a do pražských Vršovic ani necestovala!  

Jak se tedy Dita dostala na místo činu ? 

Dita se údajně seznámila s neznámým mladíkem "Markem" v oblasti stanice metra Flora, stanice autobusu Jičínská nebo přímo v autobusu č.136. tento muž s ní poté cestoval až téměř k jejímu bydlišti a při té příležitosti si domluvili schůzku na příští den ve Vršovicích u Koh-i-nooru. Otázkou ale zůstává, proč si dali sraz u Koh-i-nooru, když autobus 136 ve kterém se seznámili tam vůbec nejezdil?
Dle plánu autobusových linek z roku 1992 projela linka 136 rovně křižovatku Eden a pokračoval Bělocerkevskou. Poté protla Ruskou a odbočila vlevo do Benešovské ulice. Na Náměstí U Orionky zabočila vpravo do Korunní a poté pokračovala Jičínskou až do oblasti stanice metra Flora. Je tedy velmi divné, že "Marek" na Ditu nepočkal u její linky. 

Podle mého názoru tímto pachatel odvedl pozornost právě od linky 136 v jejímž dosahu zřejmě bydlel. Nakonec i Ditina kabelka, která byla nalezena půl roku po vraždě v Malešicích byla v dosahu autobusové linky 136. Pachatel byl obeznámen s prací policie a věděl, že nasměrováním pátrání ke stanici Koh-i-noor získá velkou výhodu. Nikdy totiž neměl v úmyslu se ukazovat na veřejnosti na stanici MHD a zároveň nemohl tušit, že Dita řekne podrobnosti o něm své sestře. V jeho plánu tak bylo zachovat pouze informaci, že Dita jela na schůzku do Vršovic ke stanici Koh-i-noor. Nebýt svědectví sestry Lucie, nemáme o popisu pachatele dodnes ponětí. 

Je jisté, že vrahem dívky nebyl žádný nezkušený mladíček, ale těžký sexuální deviant-nekrofilní sadista, který byl právě na lovu svých potenciálních obětí, případně využil pro něho výhodné situace. Vzhledem k absenci relevantních stop a neobjasněnosti případu šlo bezpochyby o rafinovaného pachatele s vysokou inteligencí. Jak by takto rafinovaný pachatel postupoval dále? 

Vrah měl s naprostou jistotou k dispozici automobil nebo motocykl. Pro druhou variantu hovoří možnost stroj dočasně ukrýt na místě činu, také to, že by dívku s přilbou nemohl nikdo ze svědků identifikovat a také fakt, že by Dita doma zřejmě zatajila tento druh výletu z důvodu bezpečnosti . Ač jsem dříve počítal pouze s variantou automobilu, v současné době jsem skutečně přesvědčen, že Dita Hrabánková se dostala na místo činu na motorce svého vraha. Podle mého názoru tomu odpovídá i oblečení atraktivní dívky, konkrétně legíny, které v dané době nebyly tak používány jako dnes. 

Pachatel při své rafinovanosti předstíral domluvenou schůzku ve Vršovicích, ale ve skutečnosti si myslím, že s předstihem čekal na Ditu na parkovišti před jejím domem.

S výmluvou, že se například nemohl schůzky dočkat ji nechal nasadit přilbu, naložil ji na motocykl a vyjel trasou přes Šeberov, Hrnčíře, Zdiměřice a Osnici na místo činu. Tato trasa je dlouhá zhruba 13km a jezdec na motocyklu by jí v té době zvládl za zhruba 15minut jízdou dle předpisů. Dvojici jedoucí v přilbách na motocyklu by nikdo nedokázal identifikovat!  

V momentě, kdy vrah s Ditou zabočil v Osnici u hřbitova (4.) na polní cestu dostala dívka zřejmě strach, ale nebylo už možné z rychle jedoucí motorky po polní cestě vystoupit. V blízkosti pole s obilím zřejmě z motorky přesto seskočila nebo byla shozena, protože pitevní zpráva konstatuje krevní podlitiny na bérci a pod kolenem. Poté se dala na útěk obilným polem směrem k obytným domům v Dobřejovicích, byla vrahem dostižena a zavražděna (3.). 

Po 34 letech je samozřejmě téměř nemožné si vzpomenout, jestli případný svědek neviděl kritického dne 27.5.1992 dvojici na motocyklu v okolí Dunické ulice v Záběhlicích (Spořilově) nebo v okolí osnického hřbitova či na polní cestě vedoucí ke zdi průhonického parku. Prakticky jistě by šlo o motocykl zahraniční výroby a s cizí SPZ, zřejmě německou. Pokud by taková vzpomínka existovala, pak by mne velmi zajímala. 

jirih385@seznam.cz