Kriminalistické pomníky - nevyřešené případy

K tragické události došlo v únoru 1959 na území bývalého Sovětského Svazu v oblasti pohoří Ural. Za záhadných a dosud neobjasněných okolností přišlo o život všech 9 členů studentské expedice, která se do těchto míst vypravila za účelem získání nových přírodovědných poznatků a jako poslední zkoušku před polární expedicí, kterou měli studenti v plánu. Do dnešních dnů není jejich smrt uspokojivě vysvětlena a existuje na ni mnoho teorií z celého světa. 

V následujících řádcích se pokusím na případ a jeho známé skutečnosti aplikovat behaviorální vzorce chování lidí v určitých situacích. Jde o postup při vyšetřování starých a neobjasněných kriminálních případů. Tato analýza by mohla vytvořit obraz možných událostí, které kritického dne zastihly členy této výpravy a stály je život. Lidé se totiž v krizových situacích chovají podle určitých vzorců a i s odstupem desítek let je možné zjistit, proč tomu tak bylo. Výsledkem je pak reálný příběh, který je možné dále prozkoumávat.           

"Když vyloučíte nemožné, pak to, co zbývá, musí být pravda, byť je sebenepravděpodobnější." Tento citát A.C. Doyla bude zásadním pravidlem "vyšetřování" této letité záhady. Případ záhadné smrti devíti studentů, tak bude v celé analýze považován za masovou vraždu mladých lidí dosud neznámým vrahem, či vrahy. Závěr sovětských orgánů po ukončení vyšetřování zněl „Příčinou smrti byla jakási spontánní síla, kterou lidé nebyli schopni překonat." Závěr je stejně absurdní jako závěr vyšetřovacích orgánů ČSSR v případu mrtvých trampů v Hřensku v roce 1987 a sice zásah kulovým bleskem.   

V Analýze jsou použity informace z internetu a knihy "Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice?" autor: Martin Lavay a fotografie ze specializovaného webu Djatlovpass.com. 

Známá přehledná fakta případu Djatlovovy expedice

Účel expedice

Expedici do pohoří Ural zorganizoval zkušený horal Igor Alexejevič Djatlov za účelem získání přírodovědných poznatků a jako poslední ostrou zkoušku před plánovanou arktickou expedicí. Účelem bylo za 16 dnů ujet na lyžích desítky kilometrů zamrzlou krajinou Severního Uralu s vystoupením na vrcholy Otorten a Ojko-Čakur. Expedice byla hodnocena podle sovětských měřítek nejvyšším stupněm obtížnosti 3. 
Skupinu tvořilo 5 studentů Uralského polytechnického institutu ve Sverdlovsku, 3 čerstvě diplomovaní inženýři a jeden lyžařský instruktor. Desátý účastník se v průběhu výpravy vrátil ze zdravotních důvodů.    

Účastníci expedice

• Igor Alexejevič Djatlov (23) - Student 5. ročníku. Vůdce a organizátor expedice, zkušený horal, který měl s turistikou dlouhodobé zkušenosti.  
• Zina Alexejevna Kolmogorovová (22) - Studentka 5. ročníku. Spoluorganizátorka expedice, zkušenosti s výpravami na Ural a Altaj.
• Ludmila Alexandrovna Dubininová (20) - Atletka, turistka, vášnivá fotografka.   
• Alexander Sergejevič Kolevatov (24) - Specialista na metalurgii těžkých neželezných kovů. Pracoval v Moskvě na tajných strojírenských projektech, poté se vrátil zpět na sverdlovský polytechnický institut. 
• Rustem Vladimirovič Slobodin (23) - Absolvent strojní fakulty, jeho otec profesor, atlet, milovník náročných turistických výprav. 
• Georgij Jurij Alexejevič Krivoniščenko (23) - Absolvent stavební fakulty v Čeljabinsku, V roce 1957 byl u likvidace škod po neznámé jaderné havárii. Účastník předchozích expedicí s Djatlovem.  
• Jurij Nikolajevič Dorošenko (21) - Student 4. ročníku fakulty manipulačních strojů.  
• Nikolaj Vladimirovič Thibeaux-Brignolles (23) - Absolvent stavební fakulty. Jeho otec francouzský komunista jehož zavraždili při Stalinských čistkách.      
• Semjon Alexandr Alexandrovič Zolotarjov (38) - Lyžařský instruktor, bývalý elitní voják, vystudovaná vojenská univerzita, na výpravu si vzal státní dluhopisy v hodnotě ročního sovětského platu. Nikdo ho neznal. Téměř s jistotou vládní agent dohlížející na průběh výpravy. 
•  Jurij Jefimovič Judin (21) - Studen fakulty strojů a energetiky. Od výpravy se odpojil z důvodu zdravotních potíží. Jediný přežil.   

Časový snímek Djatlovovy expedice od 23.1.1959

23.ledna 1959 - Výprava se vydává na svou cestu ze Sverdlovsku  
 
25.ledna 1959 - Výprava nasedá do autobusu v městě Ivdel a pokračuje na sever do vesnice Vižaj

26.ledna 1959 - Z poslední obydlené vesnice Vižaj míří výprava na korbě náklaďáku dále na sever do oblasti několika srubů zvané 41.okrsek. 

 
27.ledna 1959 - Členové expedice debatují s místními zaměstnanci a seznamují se s bývalým trestancem Velikjavičusem. (1949 odsouzen na 10 let-1956 propuštěn). Ten jim slíbí, že jim odveze zavazadla asi 24 km na saních tažených koňmi. Po 16 hodinách skutečně přijede a expedice se posunuje opět dále. Výprava pokračuje dále na sever po zasněžené řece Lozvě. V noci přijíždí skupina do tzv.2 severního dolu, což je opuštěný trestanecký pracovní tábor asi s 20-25 polorozbořenými sruby. Skupina se ubytuje v jedné z chat, rozdělá oheň a asi ve 3 hodiny v noci ulehají ke spánku. 

28.ledna 1959 - Část výpravy se vydává pod vedením Judina hledat minerály. Nemocný Judin konstatuje, že není schopen pokračovat v expedici a vrací se Velikjavičusem zpět do okrsku 41., kde údajně stráví ještě nějaký čas. Judin později vypoví novinářům, že Velikjavičus celou výpravu před něčím varoval. 
V 11:45 se výprava vydává na další pochod. V 17:30 opouští zamrzlé koryto Lozvy a staví stan před blížící se nocí. 

29.ledna 1959 - Výprava se pohybuje po mansijské trase a míří dále do hor. Počasí: -13°C, mírný vítr. V průběhu dne opouští výprava koryto řeky Lozvy a směřuje ke korytu řeky Auspije.

30.ledna 1959 - Teplota -26°C, výprava postupuje po břehu řeky dále. ve 14 hodin výprava obědvá, poté dochází k prudké změně počasí. Výprava se prodírá až 120cm vrstvou čerstvého sněhu. V 17 hodin výprava bivakuje na břehu řeky. Nálada ve výpravě není dobrá, Dubininová odmítne zašívat stan (?). 

31.ledna 1959 - Výprava se vydává kolem 10 hodiny hlubokým sněhem vzhůru. Podmínky jsou nesmírně obtížné a rychlost postupu odhaduje jeden ze zápisů v deníku na 1,5-2 km/hodinu. Výprava si doslova razí cestu hlubokým sněhem. Počasí se stále zhoršuje. Výprava se dostává na horní hranici lesa. Fouká velmi silný vítr. V 16 hodin vyhodnocují účastníci situaci, která není vhodná pro táboření. Odbočují na jih a směřují opět hlubokým sněhem do údolí řeky Auspija. Při tomto manévru ztrácejí výšku, překonávají potok a strž. V lese připravují stan na přenocování. 

1.února 1959 - Výprava se připravuje ráno na náročný výstup na horu Otorten. Slobodin pozuje v roztrhaném vaťáku (?). Na místě zanechávají sklad potravin, které si chtějí vyzvednout za několik dnů, až se budou vracet. Na místě skladiště později nalezen jeden pár lyží (?).
Výprava opouští hranici lesa a míří směrem k horskému průsmyku. Fouká silný vítr. Výprava urazí asi 2km, dle fotografií jde o sněhovou vánici. V podvečer vyhrabávají ve sněhu hlubokou díru pro stan a výprava se připravuje k nouzovému přenocování. Členové výpravy se ukládají ke spánku, krájí si plátky vepřové pečeně. Brignolles plně oblečen odchází ven a úplně zapíná stan na nejspodnější 2 knoflíky. 
Dále je sled událostí neznámý. Ani jeden z členů výpravy se z tohoto místa živý nedostane. 

po 22.únoru 1959 - Po expedici se začíná intenzivně pátrat

26.února 1959 - Nalezen stan členu Djatlovovy expedice - Z policejního protokolu o nálezu stanu: "Místo ubytování se nachází 300metrů od vrcholu 1079m vysoké hory se sklonem 30°. Na místě je uleželý sníh, na kterém je položeno 8 párů lyží. Stan je natažen na lyžařských hůlkách a fixních lanech. V dolní části stanu je 9 ruksaků s různými osobními věcmi-polstrovanými bundami, větrovkami. U hlav 9 párů obuvi, nalezeny také pánské kalhoty a tři typy válenek, teplé kožešinové bundy, ponožky, čepice, nádoba na vaření, vědro, sporák, sekery, pila, přikrývky, jídlo, suchary, kondenzované mléko, cukr, koncentráty, deníky, itinerář a mnoho dalších předmětů a dokumentů, fotoaparát s příslušenstvím k němu". 
V okolí stanu údajně nalezeny stopy členů výpravy směřující směrem, kde byla později nalezena jejich těla. 

27.února 1959 a dále - Nálezy mrtvol členů výpravy Djatlova

V následujících dnech a týdnech bylo nalezeno všech 9 členů výpravy bez známek života na různých místech vzdálených do 1,5 km od stanu. Na tělech obětí bylo nalezeno různé množství zranění různého rozsahu. Oficiální příčina smrti u většiny obětí byla stanovena jako umrznutí, což je zřejmě pravda, ale půjde spíše o důsledek brutálního násilí. Nutné je tak zohlednit přesný rozsah zranění jednotlivých členů výpravy a přesně analyzovat jejich příčinu. Ani v jednom případě nejde o střelná nebo bodná poranění. Jednoznačně jde ale o brutální násilí, které bylo namířeno neznámým pachatelem proti téměř všem členům výpravy. Lze tedy vyvozovat, že pachatel byl více než jeden. V žádném případě nejde o násilí prováděné neznámou nebo nadpřirozenou silou jak tvrdí některé teorie. Vše je jistě v možnostech člověka.  
Zároveň je téměř jisté, že s některými mrtvolami bylo po jejich smrti manipulováno neznámým způsobem. jedoznačně o tom vypovídají posmrtné skvrny, které jsou nalezeny na jiných místech než vznikly.
 

Popis nálezu mrtvol členů Djatlovovy výpravy dle vzdálenosti od stanu:

Zina Alexejevna Kolmogorovová (cca 900m od stanu) - Mrtvola ženy nalezena ve schoulené poloze na břiše s rukama na hrudi. U nosu známky krve, na pravém boku velká podlouhlá modřina 26x6 cm svisle, posmrtné skvrny na zádech neodpovídají nalezené mrtvole na břiše. Virgo intacta. 

Mrtvola oblečena do vlněné čepice zavázané pod bradou. Po ní zavázaný šátek, připevněný k vlasům sponou. Vlněný svetr na levé straně poškozený. Bavlněná kovbojská košile s dlouhými rukávy a levou rozepnutou kapsou. Pletené triko s dlouhým rukávem, saténová podprsenka s dvěma úchyty. Lyžařské kalhoty s třemi poškozeními 0,5, 1,2 a 3cm. Bavlněné tepláky s vnitřními kapsami, dámské pletené kamaše, dámské bavlněné punčochy, s gumou. bavlněné kalhotky s knoflíky, na nohou ponožky bez bot.        

Rustem Vladimirovič Slobodin (cca 1050m od stanu) - Mrtvola muže nalezena v poloze na břiše s pokrčenýma nohama a hlavou směrem ke stanu. Pod tělem vytvořeno tzv. "ledové lože", když teplé tělo ulehlo na sněhovou pokrývku. V lebce nalezena 6cm prasklina v týlní části, která ale nebyla příčinou smrti. Zlomený nos se stopou krve kolem, opuchliny ve tváři, odřeniny na pravé straně tváře, rýhy na levé straně tváře, poraněné klouby na rukou, poškozená kůže kolem kloubů rukou, modřiny na levé holeni. Posmrtné skvrny nalezeny na zadní straně krku, trupu a končetinách neodpovídají poloze nalezené mrtvoly. 

Tělo oblečeno v bavlněném svetru, kovbojské košili s dlouhými rukávy a teplé trikotové rubášce. Dále triko s dlouhým rukávem, saténové tepláky, lyžařské kalhoty, teplé kalhoty, saténové trenýrky s gumou, ponožka na každé noze, pouze jedna bota. Hodinky „Hvězda“ zastavené v 8:45.       

Igor Alexejevič Djatlov (cca 1200m od stanu) - Mrtvola muže nalezena v poloze na zádech, v ruce svírající březovou větev. Odřeniny na čele i v obličeji, zaschlá krev na rtech. Poškozená kůže na kloubech pravé ruky, v dolní třetině pravého předloktí množství malých škrábanců. Poraněné koleno včetně modřin kolem něho. Bez vnitřních zranění. Posmrtné skvrny nalezeny na hrudi neodpovídají poloze těla nalezené na zádech. 

Mrtvola oblečena ve svetru, bavlněné kovbojské košilí s dlouhými rukávy a tričku bez rukávů. Lyžařské pletené kalhoty s gumou, sportovní kalhoty, na nohách bavlněné ponožky, bez bot. Hodinky Hvězda se zastavily v čase 5:31. S

Georgij Jurij Alexejevič Krivoniščenko (cca 1495m od stanu - nález pod Cedrem ) - Mrtvola muže nalezena v poloze na zádech, obličejem vzhůru. Modřiny na čele a pravé spánkové kosti. Modřiny na pravé straně hrudníku, na rukou, na stehnech, na levé straně hýždí, krvácení v oblasti pravého spánku. Na zadní straně levé ruky chybí kousek kůže, tento nalezen v mezi zuby. Chybí špička nosu. Rýhy, oděrky a praskliny nalezeny na vnější straně levé nohy, která je zároveň popálená. Posmrtné skvrny na zadní části těla, odpovídají poloze těla. 

Tělo oblečeno v kovbojské košili s dlouhým rukávem, bavlněném triku. Kalhoty roztrhané, levá nohavice chybí, saténové slipy, ohořelá ponožka na levé noze. Mrtvola bez bot.               

          
Jurij Nikolajevič Dorošenko (cca 1500m od stanu - nález pod Cedrem ) - Mrtvola muže nalezena v poloze na břiše obličejem dolů. Vlasy na pravé straně spálené, uši a nos pokryté krví. Horní ret oteklý, na rtu a nose zaschlá krev. Modřiny a škrábance na různých částech těla. Sedřená kůže na rukou. Na pažích jasně viditelné žíly. Posmrtné skvrny na zadní části těla neodpovídají poloze nalezeného těla na břiše. 

Tělo oblečeno do kovbojské košile s krátkým rukávem, tílko bez rukávů. Pletené kalhoty s roztrženými nebo rozřezanými nohavicemi. Levá 13cm, pravá 26cm. Saténové trenýrky, na levé noze 2 páry pletených ponožek s roztržením v oblasti zadní části chodidla a kotníku. na levé noze ponožka spálená, mrtvola bez bot. 

Ludmila Alexandrovna Dubininová (cca 1575m od stanu) - Mrtvola ženy nalezena s hlavou zabořenou do malého vodopádu. Při pitvě nalezen rozdrcený hrudní koš s 10 zlomenými žebry. Jedno z žeber prorazilo srdce a způsobilo masivní vnitřní krvácení. Modřina na levém stehně velikosti 10x5cm, poškozená kůže na spánkové kosti. Chybějící oči, část horního rtu a jazyk. V žaludku nalezeno asi 100g vlastní krve zřejmě z jazyku. Virgo Intacta. 

Tělo oblečeno do červené čepice, svetru, vlněného svetru, kovbojské košile s krátkým rukávem. Podprsenka se třemi úchyty, levá noha částečně zabalena do části bundy nebo svetru-údajně tento kus oblečení patřil jednomu mrtvému pod cedrem. Bavlněné kalhoty s páskem a gumičkou-na několika místech roztrhané a ohořelé. Elastický pás, bavlněné punčochy, bavlněné kalhotky roztržené v rozkroku. Na levé noze vlněná ponožka, na obou nohách bavlněné ponožky. Mrtvola bez bot. Posmrtné skvrny ve zprávě neuvedeny.        

Alexander Sergejevič Kolevatov - Byl podle pitevní zprávy zraněn jen lehce a zemřel na podchlazení jako poslední ze všech, možná až 2.února 1959. Závěr dle obsahu žaludku. 

Mrtvola oblečena v lyžařské bundě na zip, rozepnuté na levém rukávu.Poškozená na ploše 25x13cm, se spálenými okraji. Na pravém loktu trhlina 7x8cm. Dále pletený svetr, svetr, bavlněná kovbojská košile, nátělník, plátěné kalhoty s gumou, lyžařské kalhoty s bočním zapínáním, saténové trenýrky, na nohou teplé vlněné ponožky-propálené. Na levé noze 3 ponožky, na levé noze omotaná gáza. Mrtvola bez bot.

     
Semjon Alexandr Alexandrovič Zolotarjov - Tělo muže nalezeno s rozdrceným hrudníkem-5 zlomených žeber, rozsáhlá vnitřní zranění, chybějící oči a měkké tkáně kolem. Na pravé straně hlavy v zátylku otevřená rána v lebce o velikosti 8x9cm. 

Mrtvola oblečena do kožešinové čepice ušanky, sportovní vlněné čepice, vlněné šály, kožešinové vesty z ovčí kůže, sportovní bundy s 3 knoflíky, bavlněného svetru, bavlněného trička, bavlněné košile, plátěných kalhot, flanelových lyžařských kalhot. Roztrhané bavlněné trenýrky oblečené přes saténové trenýrky. Vlněné a bavlněné ponožky, jedna na levé a jedna na pravé noze. Černé prošívané boty. kolem krku měl fotoaparát. Posmrtné skvrny na zadní části krku, trupu a končetin, na boční straně hrudního koše. 

Nikolaj Vladimirovič Thibeaux-Brignolles (nalezen v potoce) - Mrtvola muže s vícenásobnými zlomeninami spánkové kosti 9x7cm, 3,5x2cm s rozšířením na další části lebky. Podlitina na levé straně tváře, odřenina na pravém předloktí o rozměrech 10x12cm. Posmrtné skvrny na zadní straně hrudníku. Příčina úmrtí-fraktura lebky. 

Mrtvola oblečena do pletené čepice, kožešinové čepice, bundy z ovčí kožešiny, svetru, pleteného trika, koženého pásku, teplých vlněných zimních kalhot, bavlněných sportovních kalhot, saténových trenýrek. Ručně pletené ponožky na obou nohou. Téměř nové zimní boty na obou nohách. na ruce dvoje náramkové hodinky. Jedny se zastavily v čase 8:14, druhé v čase 8:39.       

Z popisu nalezených mrtvých těl členů expedice lze vyvodit následující fakta a dále je analyzovat:

1. S těly blíže ke stanu bylo po smrti manipulováno neznámou osobou nebo osobami (červené rámečky ve schématu). Forenzním důkazem jsou posmrtné skvrny, které v několika případech nesouhlasí s pozicí nalezeného mrtvého těla. Lze usuzovat, že některé mrtvoly byly na místa nálezů dopraveny až po určitém čase a náhodně uloženy.  

2. Některá mrtvá těla byla prokazatelně oblečena do oděvů jiných členů výpravy 

3. Většině mrtvol chyběly boty a vrchní teplé bundy

4. Některé z mrtvol se pachatel nebo pachatelé snažili neúspěšně spálit 

5. Zranění a oblečení Kolevatova se nápadně liší od ostatních členů výpravy. Je také možné, že žil až do příštího dne. 

6. Dle pitevních protokolů měly obličeje obětí nepřirozenou tmavou barvu.

7. Dle pitevních protokolů měla těla označena černým rámečkem těžká devastační zranění, která dávají téměř jistotu, že tito lidé zemřely přímo v okolí stanu nebo přímo v něm. Na místa nálezů museli být dopraveni až po své smrti.   
 

31.března 1959 - Ke zcela mimořádné události dochází v průběhu pátrání po expedici. Ve 4. hodiny ráno vidí vyšetřovatelé ze svého tábora v údolí řeky Lozvy nezvyklé úkazy na nebi. Do ústředí odesílají telegram tohoto znění: "Ve 4:00 v jihovýchodním směru si pomocný dozorčí Meščerjakov všiml velkého ohnivého kola, které se během dvaceti minut pohybovalo směrem k nám, pak se skrylo za horu. než se skrylo za horizontem, objevila se ve středu kola hvězda, která se postupně zvětšovala do velikosti měsíce, oddělila se od kruhu a padala dolů. Tento neobvyklý jev pozoroval celý tým, který byl zděšen. Prosíme, vysvětlete tento jev a jeho nebezpečnost, protože v našich podmínkách vyvolává velké znepokojení. 

Nikolaj Kuzmin popsal nebeské divadlo redaktorům novin Uralský pracovník takto:" Viděli jsme světelnou kouli a během 5-6 minut, co letěla našim směrem, jsme v panice utíkali jako náměsíční. Další den jsme žádali o odvolání z pátrání. Ubezpečili nás, že šlo o testy vodíkového paliva a že žádné nebezpečí nehrozilo a že testy budou po dobu pátrání zastaveny. 

tyto zvláštní světelné efekty na nebi byly v oblasti spatřeny více svědky již v zimě a na jaře roku 1959 vícekrát. Konkrétně 2,7 a 17.února a 31.března. 

2025 - Behaviorální analýza událostí kolem vražd členů Djatlovovy expedice

Tajné služby - vyloučeny hned na počátku 

Z výše uvedeného popisu událostí známe určitá fakta, která jsou výstupem vyšetřovacích orgánů tehdejší SSSR. Vzhledem k roku ve kterém ke zločinu došlo je velmi podezřelá otevřenost vyšetřovacích orgánů k veřejnosti. Na druhou stranu tehdejší civilní nebo armádní složky v SSSR byly všemocné a pokud by hodlaly zlikvidovat studentskou výpravu z jakéhokoliv důvodu, rozhodně by to bylo provedeno v tajnosti a dnešní záhada by zněla "Kam zmizela Djatlovova výprava" a nikoliv "Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy výpravy". Jde o první bod behaviorální aplikace chování použité tentokráte na organizaci a nikoliv osobu. KGB a GRU (civilní a vojenská tajná služba ) tedy zpočátku vyloučím jako možného pachatele z výše uvedených důvodů. Jak by se tedy z behaviorálního hlediska zachovala v roce 1959 armáda nebo tajná služba SSSR, pokud by výprava viděla něco, co neměla? Všechny členy by zlikvidovala a totálně zametla stopy jako v desítkách tisících případů třídních nepřátel bolševického zřízení. Konec účastníků expedice by tak byl pravděpodobně v hromadném hrobě některého ze sibiřských gulagů. 

Kdo neopravitelně poškodí stan vlastní expedice stovky kilometrů od civilizace? 

Nikdy jsem nebyl na podobné expedici v divočině. Považuji ale stan za jednu z nejdůležitějších věcí pro takovou výpravu. Poskytuje útočiště před nepřízní počasí, lze ho vytopit kamny i v ohromných ruských mrazech, díky stavbě na roštu z lyží izoluje i od země, lze v něm uchovat zásoby nebo uložit věci účastníků expedice. Na stanu je v podstatě expedice závislá a střeží ho jako oko v hlavě. Z jakého důvodu tedy člen nebo členové expedice dobrovolně stan rozřežou z vnitřní strany bez možnosti jeho opravy? Jediná možnost, při které by toto členové provedli je napadení z vnějšího prostoru při uzavřeném stanu a hrozícím smrtelném nebezpečí. Stan je také past! 
Toto se také téměř s jistotou událo. Stan spící expedice byl napaden, povalen na členy uvnitř, kteří v tu chvíli neměli jinou možnost než se dostat okamžitě ze stanu ven prořezáním otvoru v jeho stěně. Protože byli ve spánku nebo se k němu chystali, vylézali ze stanu v ponožkách a bez vrchních teplých kabátů. 

Kdo utíká od stanu vstříc pomalé smrti do údolí bez zimního oblečení a bund? 

Každý laik natož zkušení horalé jako účastníci Djatlovovy výpravy vědí, že vydat se v ponožkách od stanu bezhlavě dolů a zanechat v něm boty, zásoby, teplé bundy, další oblečení a zázemí výpravy znamená jistou smrt do několika hodin. Co tedy skupinu donutí opustit základnu a vydat se vstříc pomalé smrti? Odpověď je jednoduchá. Riziko smrti okamžité! 
Jediná situace, která by mohla donutit k tomuto zoufalému kroku je brutální násilí neznámého pachatele nebo pachatelů proti lidem uvězněným ve stanu. Ti kteří zákrok přežili se okamžitě snaží dostat od ohniska pryč a protože jsou na kopci, jdou pochopitelně z kopce dolů. Někteří jsou možná ubiti již ve stanu nebo u něho, ti s lehčím zraněním spěchají pryč. Skupina útočníků nemůže být velká, protože by nikdy úprk členů nepřipustila. Musí jít o jednoho, dva maximálně tři vrahy, kteří se v danou chvíli věnují boji v oblasti stanu s některými členy výpravy. Některé z mrtvol mají prokazatelně na rukou stopy po boji, někteří roztrhané oděvy. Nemají ale šanci a nakonec jsou zavražděni v oblasti stanu. Někteří přeživší se dostávají do určité vzdálenosti od stanu, kde zřejmě umírají na následky těžkých zranění a podchlazení.

Existuje teorie, že k úprku ze stanu donutil výpravu neznámý světelný úkaz nebo zkušební výbuch neznámé zbraně. Je to vyloučeno. Výprava byla složena z inženýrů a studentů technických oborů, kteří by takový úkaz dokázali vysvětlit a nikdy by nezanechali stan a své věci a neodešli by spáchat sebevraždu umrznutím 1,5km od základny.     

Úklid místa činu po masakru studentů

Vrazi nechtějí riskovat nález mrtvol v oblasti stanu, tak uklízí místo činu. Těla Kolmogorové, Slobodina, Djatlova a Doroščenka jsou prokazatelně nalezena v jiné pozici než je zastihla smrt. Forenzním důkazem jsou posmrtné skvrny (livor mortis). Je tedy naprosto jasné, že je někdo na místo transportoval stejně jako Zolotareva, Dubininu a Brignollese, kteří měli smrtelná zranění neslučitelná se životem a zemřeli téměř s jistotou v oblasti stanu. Je vyloučeno, aby ušli s takovým rozsahem zranění 1,5km sněhovou plání. Brignolles byl možná prvním mrtvým, protože měl zřejmě hlídku na které byl tiše zlikvidován, možná v polospánku několikanásobnou frakturou lebky. Mrtvoly Krivoniščenka a Dorošcenka se zřejmě pachatele snažili neúspěšně spálit. Těžko by takto zkušení horalé rozdělávali oheň a zapálili se omylem také.

Pachatel nebo pachatelé rovněž manipulují se stanem. Na fotografiích z 1.února je vidět, že účastníci expedice vyhrabali ve sněhu skoro metr hlubokou díru pro stan.

Na fotografiích nálezu stanu je ale tento na rovné pláni, částečně zasněžený.

Navíc nesouhlasí ani sklon svahu, který je na nálezové fotografii mnohem mírnější než na autentické fotce výpravy. Evidentně nejde o identická místa. 

Kam zmizely zásoby jídla ze stanu 

Po vytvoření záložního skladu potravin pokračovala výprava dále, ale rozhodně si sebou vzala část zásob. V deníku se dokonce zmiňují o večeři v podobě krájených plátků masa. V protokolu o nálezu věcí není ale o jídle žádná zmínka. Kam se tedy zásoby poděly?  
Odpověď je poměrně jednoduchá. Odnesli ho vrazi neznámo kam. 

Profil vrahů 

Zásadním bodem je nesmírná brutalita útoku proti skupině mladých lidí. Víme, že Brignolles byl v tu chvíli plně oblečen a venku. Je důvodem se domnívat, že držel hlídku u stanu. Zemřel na několikanásobnou frakturu lebky, zřejmě po útoku ve spánku nebo polospánku. I další zranění jsou výsledkem brutality vedených úderů do všech oblastí těl členů výpravy. Strašlivá vnitřní zranění, mnohačetné zlomeniny žeber Zolotareva a Dubininové musí odpovídat dupání muže či mužů po tělech obětí. Překousnutý jazyk Dubininové je důkazem. Jinak nemohlo takové zranění vzniknout. Tato dvojice, stejně jako Brignolles zemřela jistě ve stanu nebo jeho blízkosti.

Brutalita se kterou byl útok veden odpovídá jednoznačně záměru zavraždit všechny účastníky expedice. Provedení bez slitování a bez náznaku lidskosti. Šlo o trestnou výpravu za účelem likvidace všech členů z blíže neznámých důvodů bez možnosti vyjednávání. 

Plán vyšetřování - Domorodci a trestanci

V místě, kde se skupina nacházela se pohybovali obě skupiny lidí. Domorodci Chantové a Mansijové ale také jistě větší množství bývalých trestanců režimu, které věznil Stalin a po jeho smrti byli tito lidé hromadně propouštěni. Mnozí zůstali v místech svých bývalých lágrů. nakonec Djatlovova výprava dokonce tábořila v bývalém trestaneckém táboře. Obě tyto skupiny se neštítí násilí a jsou na něj zvyklé. Vraždu provedla jedna z těchto skupin. Která? 

Pachatel devítinásobné vraždy ustanoven

Brutální masakr členů Djatlovovy výpravy provedli domorodci. Djatlovova výprava postupovala po jejich stopách a stezkách, několikrát fotografovali stromy s jejich značkami o kterých museli vědět, co znamenají znamenají a že zakazují vstup dále do posvátného území.

Zmiňují se také o kontaktech i v denících: 

    • Kolmogorová 30.1.1959 "Podél Auspiji projeli Mansijové"
    • Hlavní deník, neznámý autor:" V polovině cesty jsme potkali odpočívající Mansije".
    • Dle jednoho záznamu se setkali s místním lovcem dne 30.1.1959. 

Od řeky Auspija pak pokračovala výprava ve stopách prošlapaných tímto lovcem trasou kolem Ušminské jeskyně, kterou si vyfotili a která je vchodem do svatyně domorodců. 
Domnívám se, že v předchozích dnech byl poškozen jejich stan tímto kmenem, proto už předchozí náročná oprava a zašívání. V průběhu cesty po pláních šla výprava kolem chantyjské svatyně a pochybuji, že ji neprohledali, když ji mají zachycenou na fotografii. Ateistická komunistická mládež se mohla chovat v jeskyni nepřístojně a dokonce mohla něco odnést. 
Pro vraždu provedenou domorodci svědčí i nepřirozeně tmavá barva obličejů mrtvol. Domorodci je po vraždách mohli něčím potírat z náboženských důvodů. 
Zásadním argumentem pro vraždu provedenou domorodci je ponechání hodinek obětem. V té době byly náramkové hodinky majetkem vysoké hodnoty a přesto všem členům zůstaly na rukou. Samozřejmě, pro domorodce nemají takové předměty cenu. Naproti tomu jídlo-máslo, cukr, maso cenu má a tak vše ze stanu zmizelo. 
Myslím také, že tehdejší sovětská vláda a vyšetřovací orgány zlikvidovaly veškeré spojitosti mezi tímto zločinem a domorodci z důvodu udržení klidu soužití mezi obyvatelstvem různých etnik. Tento zločin by mohl odstartovat odplatu namířenou proti domorodým kmenům v tehdejší SSSR. 

Závěr analýzy

Výprava mladých komsomolců-bolševické mládeže, které v roce 1959 pomyslně patřil svět, se dopustila nějaké nepřístojnosti ve vztahu k místním zvykům nebo předkům domorodců a poté byla ztrestána brutálním způsobem. Domorodí lovci zcela jistě věděli kam a kudy výprava putuje a nebyl problém ji vystopovat a zlikvidovat je. Možná jednoho z nich výprava v lese i vyfotografovala. Domorodci používající sněžnice by ve sněhu nezanechali žádné stopy a bylo pro ně reálné dopravovat mrtvoly po zasněženém svahu. Je možné, že mrtvoly odklidili z návrší i z náboženských důvodů. 

Dle dostupných informací je do míst na plošinách přísně zapovězen vstup žen. Dle mého názoru všichni členové výpravy zaplatili svými životy zejména za prohlídku svatyně Kolmogorové a Dubininové, možná jen druhé ze jmenovaných, která měla vypíchnuté oční bulvy, které viděly něco, co žena vidět nesmí. Není ale vyloučeno, že pouhý vstup do území je ze strany domorodců rozsudkem smrti. Už v minulosti byla pozorována záhadná úmrtí kolem hory Cholatčachl - Mrtvé hory.   

Kriminalisté na celém světě se shodují v jedné věci. Neexistuje vražda bez motivu! Jaký motiv ale přisoudit brutálnímu masakru devíti mladých lidí a jejich transportu pryč od místa činu? Dle mého názoru existuje pouze jediný motiv a to tisícileté náboženské tradice před kterými nemá ani devět lidských životů žádnou váhu.     
  

Djatlov naplánoval výpravu k vrcholu hory Otorten v překladu "místo kam nechoď" přes vrchol hory Cholatčachl v překladu "mrtvá hora", kam lidé nesmí a ženy mají přístup přísně zapovězen. Výprava nebrala na vědomí průběžná upozornění a varování. Mladí komsomolci si zřejmě vůbec neuvědomili, jak mocní a nekompromisní jsou domorodci ve svém tisíce let posvátném území. Jejich trest za nerespektování náboženských pravidel v zapovězeném území je neminul.