1948 Vražda rodiny Ericha Hudce
Erich Hudec narozen 19. června 1901 v Berlíně byl český vědec, který zdokonalil bezdrátové vysílání na dlouhé vzdálenosti a byl autorem mnoha patentů, které využívala americká armáda.
Narodil se českým rodičům, kteří pocházeli z Blanska a do Berlína se přestěhovali za prací. Otec Tomáš Hudec pracoval jako odborník u říšských drah a jeho manželka zůstala v domácnosti.
Erich byl od raného dětství velmi nadaný. Ve 30. letech studoval na berlínské univerzitě elektrotechniku a po dokončení studií se začal věnovat radiotelegrafii, především přenosům informací na velké vzdálenosti a zdokonalování televizního přenosu.
Díky svým úspěchům získal v roce 1936 prestižní zakázku od říšské pošty – dostal na starost televizní přenos fotografií z olympiády v Berlíně do Ameriky a Japonska. Jeho zásluhou se tak dostávaly aktuální snímky z olympiády k novinářům v reálném čase. Díky této zakázce se mu následně otevřely další možnosti pro jeho bádání v oblasti krátkých vln a úpravách příjmu mezi vysílačkou a přijímačem. Jeho výzkum umožnil používání telegrafního vysílání vysílačkou s mnohem menším výkonem, než bylo běžné, a to i za špatného počasí, což byl významný objev
V Berlíně jako vážený vědec působil do roku 1944. Poté se kvůli náletům přestěhoval se svou rodinou i laboratoří do Čech, konkrétně do Říčan.
Jeho úkolem bylo spravovat nedalekou tehovskou vysílačku, ze které nacisté vysílali telegramy do zámoří. Hudec zde pracoval na zdokonalení bezdrátového vysílání, ale také na velké vzdálenosti bezdrátově vysílal. Údajně měl vysílat až do Argentiny, kterou před válkou dvakrát navštívil a která otevřeně vítala nejen vědce, ale i prchající nacisty.
Na konci války, 5. května 1945, místní odbojová skupina odzbrojila německou stráž na radiostanici v Tehově. Díky rozvaze řídícího učitele Jaroslava Strnada, správce radiostanice Václava Čechury a Ericha Hudce vše proběhlo bez krveprolití. Erich Hudec byl také zadržen, ale po prověření jeho činnosti byl záhy propuštěn.
Po propuštění se vrátil do Říčan k manželce Hildegard a synu Oldřichovi (1939–1948). Hudec zůstal ve vile do roku 1946. V té době sílila kritika jeho pobytu v honosné vile z důvodu jeho válečného působení. Kritika Hudcovi vyčítala, že se během války stýkal s vysokými nacistickými pohlaváry. Jeho význam si ale uvědomovali představitelé poválečného Československa a umožnili vědci pokračovat v dokončování vynálezů a další věděcké práci.
Spolu s manželkou a synem byli přestěhováni na zámek Kunštát, kde mu byl pronajat byt a další pokoje sloužily jako jeho laboratoř. Hudcova manželka Ing. Hildegard Hudcová byla Němka a byla také nadanou vědkyní a manželovou spolupracovnicí. Hudec měl na Kunštátu dokončit některé své vynálezy z válečného období. Zájmem československé vlády bylo získat prostřednictvím jeho osoby práva k využívání jeho patentů. Hudec dostal pas, aby mohl vést patentové řízení v zahraniční, a také mu byla poskytnuta půjčka na pokračování výzkumu.
Před Vánoci roku 1947 odjel Erich Hudec do Švýcarska a Francie, ženu a syna zanechal na zámku Kunštát. Když došlo po vítězném únoru 1948 k nástupu komunistického režimu, Hudec se již do Československa nevrátil a snažil se dostat manželku se synem do Švýcarska. V dopisech manželku instruoval, aby sebou do zahraničí vzala jeho vědecké poznámky a technické výkresy k nerealizovaným vynálezům. V květnu 1948 najal člověka, který měl pomoci s odchodem rodiny do zahraničí.
Hildegard s Oldřichem se chystali odejít z Kunštátu 8. června 1948 což se jim ale nepovedlo. 9.června 1948 byli oba nalezeni mrtví. Devítiletý Oldřich byl nalezen v posteli, usmrcený několika ranami sekerou, Hildegard ležela na nádvoří po pádu z okna.
Případ začali vyšetřovat kriminalisté z Brna, ale záhy se jím začala zabývat i Státní bezpečnost. Závěry obou vyšetřovacích skupin jsou ve značném rozporu a je v nich mnoho nesrovnalostí.
Případ byl nakonec uzavřen tak, že matka zabila svého syna a poté spáchala sebevraždu skokem z okna. Jde ale na první pohled o naprostý nesmysl a účelové zdůvodnění likvidační vraždy ze strany StB podobně jako v případu vraždy Jana Masaryka. Hildegard Hudcová svého syna milovala a nikdy by ho jako žena nedokázala takto brutálně zavraždit.
Skuteční vrazi ženy a chlapce tak nebyli nikdy odhaleni.